Planeta Země - Meteoritické krátery

Barringerův kráter

   Posel z vesmíru zde ukončil před moha tisíci roky své putování vesmírem a dopadl na Zemi, podle odborníků, jako kosmické těleso, a do vyprahlé arizonské pouště vyhloubil kolosální kráter. Když stojí slečna Tea uprostřed tohoto kráteru, začíná tušit, že vesmír je asi opravdu velký. Jen to nekonečno ji dělá ještě trochu potíže. Je ale možné, že pan Einstein neměl dost fantazie, aby vypočítal co za tím vesmírem opravdu je.

Před 30.000 až 50.000 let, tedy dlouho před příchodem lidí do Severní Ameriky, dopadl nedaleko Ďábelského kaňonu mezi dnešní arizonská města Flagstaff a Winslow velký meteorit. Vyhloubil obrovskou mísovitou prohlubeň o průměru 1.250 metrů 174 metrů hlubokou.

   Z ploché okolní pouště se 45 metrů vysoký okraj kráteru jeví jenom jako nízký horský hřeben, takže zející jámu za ním Evropané zaznamenali teprve roku 1871. Nejprve se domnívali, že i tento kráter je vulkanického původu tak jako ostatní krátery, například nedaleký Sunset Crater (Kráter zapadajícího slunce), který v té době už znali. Ovšem roku 1890 se v suti našly úlomky železa; vědci si sice hned význam tohoto nálezu neuvědomili, ale někteří již začali vulkanickou teorii zpochybňovat a přikláněli se k vysvětlení, že tuto ohromnou proláklinu muselo vytvořit pádem na zemský povrch mimozemské těleso.

   Daniel Barringer, důlní inženýr z Filadelfie, kráter prozkoumal v roce 1902a dospěl k pevnému přesvědčení, že pod kráterem leží meteorit bohatý na železo. Celý pozemek koupil a roku 1906 zahájil vrty. Kráter je zhruba kulatý, a tak se Barringer zprvu domníval, že meteorit bude uprostřed. Teprve později pak přišel na to, že jihovýchodní okraj kráteru je o více než třicet metrů vyšší než na ostatních stranách, a Barringer došel k závěru, že meteorit spadl šikmo od severu a zaryl se do země pod jihovýchodní hranou kráteru. Právě tam proto začal vrtat. V hloubce přes 300 metrů se stále častěji objevovaly kusy železa a rudy s obsahem niklu i železa, ve 420 metrech se vrt zcela ucpal - zdálo se, že narazil na tvrdou meteorickou hmotu. Barringerovi došly peníze a vrty roku 1929 zastavil. To už ale vědecký svět uvěřil, že kráter skutečně způsobil dopad meteoritu.

   Spekulovalo se o tom, jak těžký a velký musel být meteorit, který se do arizonské pouště zřítil. Ve třicátých letech vědci odhadli jeho váhu na 14 milionů tun a průměr na 122 metrů. Pozdější výpočty byly střízlivější - meteorit o průměru 79 metrů měl vážit jen 2 miliony tun. Poslední odhady počítají jen se 70.000 tunami a průměrem 25-30 metrů. Ovšem i v případě, že snad velikost vetřelce z vesmíru odpovídala jen dosavadnímu nejskromnějšímu odhadu, měla kolize s naší planetou nepochybně katastrofální následky. Jestliže byl výsledkem kráter tak ohromných rozměrů, musel meteorit atmosférou proletět rychlostí 69.000 kilometrů za hodinu. Síla otřesu se rovnala účinku trhaviny o síle 500.000 tun (to je asi 40krát víc než účinek atomové bomby, která zničila Hirošimu) a do atmosféry bylo vymrštěno 100 milionů tun rozmělněné horniny. Náraz také vytlačil půdu, která dnes tvoří okraje kráteru. Roztavený kov z meteoritu se rozptýlil po ploše 260 kilometrů čtverečních a od kráteru se nachází až ve vzdálenosti 11 kilometrů. Většinou se našly úlomky velké jako oblázky, ovšem největší kus meteoritu vážil 630 kilogramů. Štěrk při okrajích kráteru i vyvrženou horninu tvoří hlavně pískovce a vápence, pozůstatky usazenin bohatých na fosilie z prehistorického jezera, které toto místo kdysi pokrývalo. Na dně kráteru je dnes vysoká vrstva stejné rozdrcené horniny - říká se jí brekcie - navršené ve tvaru optické čočky. Ve třicátých letech minulého století se hodně investovalo do vrtů do breckie a dál pod dno kráteru - investoři chtěli najít železo pro rentabilní těžbu. Železo a nikl nacházeli do 260 metrů, ve větších hloubkách už nebyla skála narušená. Moderní metody - seismická, magnetická i gravitační měření - ukázaly, že pod jižním okrajem skutečně leží zbytky meteoritu, ale jenom asi deset procent původní hmoty. Zbývající část meteoritu se při nárazu vypařila as pak kondenzovala do fragmentů slitiny niklu a železa.

Arizonský kráter má, a současně nemá jméno. Podle americké konvence se přírodní útvary pojmenovávají jménem nejbližší poštovní stanice. Ta nejbližší se jmenuje "Meteor" a tedy útvar dostal v roce 1905 oficiální jméno "Meteorický kráter", které je stejně dobře obecným označením. Proto se mu také začalo říkat Arizonský kráter. V roce 1960 se v kráteru našlo malé množství dvou vzácných druhů křemene - coesitu a stišovitu. Uměle je oba dovedeme vyrobit za extrémního tlaku a teploty. Ve velkých hloubkách za vysokého tlaku mohou sice vzniknout přirozenou cestou, ale jakmile se přiblíží k povrchu, stane se z nich opět běžný křemen.) Přirozený výskyt obou nerostů proto nezvratně dokazuje náraz o ohromné síle. Mimo veškerou pochybnost se tak potvrdila Barringerova hypotéza o meteoritickém původu. A kráter proto dnes nese jeho jméno.

Jak se sem dostat

Kráter se nachází zhruba 69 kilometrů (zhruba 45 minut jízdy autem) východně od města Flagstaff v Arizonské poušti. Cesta vede po rovné a přehledné dálnici.

Otevřeno je od 8:00 do 17:00

Vstupné  od 6 do 13 let - 14 USD

               od 14 až 59 let - 23 USD

                        60 a více - 21 USD

Cesta na mapě AllTrails

https://www.alltrails.com/explore/map/meteoricky-krater-86ba98b

Poloha: Arizona, USA

Souřadnice: 35°01'39.4''N 111°01'20.6''W

GPS: 35.027611, -111.022389

Průměr: 1,2 km

Stáří: asi půl milionů let