Planeta Země - Pouště

 Černá a Bílá poušť

   Slunce se odráží od bílých skal a pronikavě září. Slečna Tea si vychutnává uklidňující ticho, samotu a chůzi v jemném hedvábném písku, který příjemně hřeje a hladí její chodidla. Zdejší krajinou je zcela očarovaná. Nad pískem se tu vypínají desítky, možná stovky běloskvoucích kamenných hřibů, květin, plovoucích kačenek a zajímavě tvarovaných kamenných útvarů.

Nebylo to pro ni však tak snadné. Pojďme tady na začátek cesty.

   V nitru saharské pouště se ukrývají osamocené oázy a přírodní poklady nevídané krásy. Jakub a slečna Tea míří do oblíbené oázy Siwa v Libyjské poušti v západním Egyptě, která se nachází pouhých padesát kilometrů od hranice s Libyí. Jedná se o jednu z nejizolovanějších osad v Egyptě. Silnice sem byla vybudovaná až v osmdesátých letech, do té doby sem směřovaly pouze velbloudí stezky vedoucí přes poušť. Na rozdíl od zbytku země, kde žijí Arabové, oázu Siwa obývají Berbeři, kteří si v důsledku dlouhé izolace zachovali svůj vlastní jazyk a jedinečnou kulturu. Ačkoliv má oáza velmi dlouhou historii, působí téměř středověkým dojmem ztracena v čase. Většina obyvatel žije velice skromně v jednoduchých hliněných domech. V oáze se pěstují olivy a datle. V létě tady bývá velmi horko, teploty dosahují až 50ºC. Oáza leží v proláklině zhruba 19 metrů pod úrovní hladiny světových moří. Ze dvou stran ji obklopují solná jezera a z jihu písečné duny saharské pouště. Uprostřed palmových hájů je ve stínu datlovníků několik artéských studní napájených podzemními prameny, díky kterým mají datlovníky dost vody. Říká se, že datlovníky potřebují mít hlavu v horku (na slunci) a nohy ve vodě. Nad starým městem obklopeným palmovými háji se vypíná pevnost Sali s bludištěm chodeb, postavená z palmových kmenů a ze směsi bláta a soli. V roce 1926 ji poškodily třídenní deště natolik, že musela být opuštěna. Jakub a slečna Tea kráčí k pevnosti labyrintem uliček mezi torzy hliněných domů. Jak stoupají výš, otevírá se jim pohled na město, rozsáhlé palmové háje a Horu míru a Horu mrtvých. Hora mrtvých je skalní pahorek, do kterého bylo vytesáno na 700 skalních hrobek.

   Oáza Siwa není v Egyptě jediná zasazená uprostřed saharských písků. Jakub a slečna Tea směřují k oáze Baharíja, která bývá považována za bránu do Černé a Bílé pouště.

   Na kamenité poušti začnou postupně vystupovat černé kopce ve tvaru monumentálních kuželů, a než se Jakub a slečna Tea rozkoukají, projíždějí skrz tajuplnou Černou poušť, pokrytou horninami vulkanického původu. Tato černá poušť v porovnání s celou Saharou, dokonce i s Libyjskou pouští, není nijak velká. Za pár desítek kilometrů se krajina znovu proměňuje. Jakub a Tea míjejí několik pahorků známých pod názvem Krystalová hora, kde z nánosů zlatavého písku vystupují narůžovělé krystaly křemene. Po několika dalších kilometrech se dostávají na okraj slavného údolí Aqabat do Bílé pouště. Slečna Tea měla tak velké přání vidět na vlastní oči Bílou poušť.....

   Údolí Aqabat tvoří oblé kopce z bílého vápence, které jakoby vyrůstaly z pouště. Před spoustou milionů let bylo toto místo mořským dnem. Jako otisk těch dávných let jsou dnes vidět fosilie a zbytky dávných mušlí. V každou denní dobu má poušť jinou barvu. Proto zde strávíte více času, než jste původně plánovali.

Aby se Jakub a slečna Tea dostali k těm úplně nejkrásnějším skalním útvarům Bílé pouště neboli Sahar el Beida, tak to své terénní auto už opravdu potřebují. Po průjezdu oázy Farafra míří do samotného nitra Bílé pouště. Slečna Tea je zdejší snovou krajinou zcela očarovaná. Nad pískem se tu vypínají desítky běloskvoucích kamenných hřibů, plovoucích kačenek a zajímavě tvarovaných květin. Projíždějí dál mezi zaoblenými skalními útvary až k bílé hoře, která vypadá jako zasněžená.

Tady se slunce odráží od bílých skal a pronikavě září. Slečna Tea si vychutnává uklidňující ticho, samotu a chůzi v jemném hedvábném písku, který příjemně hřeje a hladí její chodidla. Zdejší krajinou je zcela očarovaná a skoro neví kam se podívat dřív. Slečna Tea je na tom skutečně nejkrásnějším místě v Egyptě. Ten kdo na vlastní oči jednou spatřil Bílou poušť bude určitě souhlasit, že je to nejspíš také jedno z nejnádhernějších míst na světě.

Jak se tam dostat

Bílá poušť neboli Sahar el Beida se nachází v Západní poušti asi 40 kilometrů od oázy Farafra cestou od oázy Bahríja. Dostanete se sem po tzv. "Pouštní silnici" vedoucí z Káhiry do Luxoru přes všechny Západní oázy. Ty nejzajímavější místa jsou dokonce nedaleko silnice, takže se sem dá dostat i bez průvodce. Pronajmout si auto s průvodcem je však mnohem lepší, protože se dostanete hloub do pouště a vezme vás na ta nejzajímavější místa. Můžete tady pak zůstat do západu slunce nebo i přes noc.

V každou denní dobu má poušť jinou barvu. Přes den září sněhově bílou, při západu slunce mají monolity barvu narůžovělou a za rozbřesku zlatavou. Někdy vypadá skoro arkticky, připadáte si jako na ledu. Nejhezčí je ale pozorovat tady právě západ a východ slunce. Krajina úžasných bílých formací se vám před očima postupně mění a hraje různými barvami. A vidět oblohu plnou hvězd na touto pouští je nezapomenutelný zážitek, z toho důvodu se vyplatí v poušti přenocovat.

Cesta na mapě AllTrails

https://www.alltrails.com/explore/map/white-desert-c9504ea

Poloha: západní Egypt

Souřadnice: 27°20'09.5"N 28°11'43.8"E

GPS: 27.335972, 28.195500