Planeta Země - Mosty

Golden Gate Bridge

   Slečna Tea chtěla vidět tento klenot kalifornského pobřeží Golden Gate Bridge, který je stále, více jak po osmdesáti letech jednou z nejpozoruhodnějších mostních staveb na světě. Když ho zapadající slunce sevře paprsky pevně v obětí, i to nejledovější srdce rázem roztaje a San Francisco se na malou chvíli stává středobodem vesmíru. V pevných pilířích mostu Golden Gate je ukryto mnohé. Hektolitry potu stékající po tvářích vyčerpaných dělníků, jejich vyděšené výrazy po smrti jedenácti z nich, čerstvé polibky zasnoubených párů i zasmušilé výrazy těch, kteří sem přišli dobrovolně ukončit svůj život.

   Golden Gate Bridge měří na délku 2.737 metrů, široký je 27 metrů a rozpětí pilířů má 1.280 metrů. Má dvě nosná lana mající téměř jeden metr v průměru. Každé měří 2.332 metrů, je spletené z 27.572 ocelových drátů, silných jako tužka. Kdyby se rozmotala tato nosná lana natažená přes pylony, obkroužila by třikrát zeměkouli. Most spolykal přes milion tun oceli a jeho stavba vyšla na 17 milionů dolarů. Denně po něm přejede přes 120.000 aut. K dispozici je šest jízdních pruhů, jejich počet pro provoz jednotlivými směry se ovšem mění podle denní doby.

   Tak jako most samotný, i jeho zrod stojí na několika pevných pilířích – kreativní mysli, důvtipu, nezdolném odhodlání poprat se s každou překážkou, ale hlavně na obřích ambicích Josepha Strausse, muže který se navzdory počáteční nedůvěře v tak kolosální projekt nakonec stal nesmrtelným.

   Myšlenka přemostit mořskou úžinu Golden Gate, oddělující San Francisco od okresu Marin County, visela ve vzduch poměrně dlouho. Trajekty, spojující oba břehy, přestávají náporu lidí i aut stačit. První úvahy se datují ještě před rokem1920. To hlavní ale přišlo až po něm. Do řady stavitelů, předhánějících se v nápadech, si stoupne i Joseph Baermann Strauss, v té době už renomovaný autor krátkých sklápěcích mostů. A brzy se z jejího chvostu vypracuje až do čela, za což může hlavně příznivá cena. Strauss zástupcům města nabídne, že most postaví za desetinu peněz než jeho konkurenti, tedy za více než 25 milionů dolarů, na což spořiví radní slyší.

Stejně ale trvá ještě několik let, než vyplňování papírů vystřídají těžké stroje. Ty se poprvé dají do práce 5. ledna 1933. Strauss jejich rejdění pozoruje s napjatým výrazem. Prakticky ze všech stran musí poslouchat nářky, do jak nesmyslného podniku se pustil. Špatné je na něm podle četného davu pochybovačů prakticky všechno. "Jen blázen může chtít postavit most přes úžinu, sužovanou silnými mořskými proudy, prudkým větrem, mlhou a častými otřesy půdy. A do takových podmínek chcete nahnat Dělníky?" kroutí hlavami.

Jenže Strauss je neoblomný. Počítá s tím, že cesta k nesmrtelnosti nebude snadná. Ale věří. Věří sobě, věří osvědčeným odborníkům, kterými se obklopí, špičkovým mostním inženýrům Charlesi Ellisovi a Leonu Moisseiffovi a také architektu Irvingu Morrowovi, který dostane na starost design mostu. A v neposlední řadě věří rovněž řadě inovativních postupů. Při stavbě je využíván výhradně beton s vysokým obsahem křemičitanů, které ho chrání před účinky slané vody. Problémy s položením základů na skalnatém dně v 30metrové hloubce, kde potápěči, kvůli zvířené a zkalené vodě nevidí na krok, jsou zase vyřešeny vodotěsným betonovým hrazením o tvaru i velikosti fotbalového hřiště, které silné mořské proudy odráží jako štít.

I přes všemožné vychytávky je stavba mostu neskutečnou dřinou. Dělníci v potu tváře makají na vodě, pod ní, na zemi i ve vzduchu. Přitom svádějí neustálý boj s přírodou – rychle se střídajícím přílivem a odlivem, mlhou, bouřkami i silným větrem. Konce prací se nedočká 11 lidí. A mohlo jich být daleko víc, nebýt Straussových přísných bezpečnostních opatření. Ambiciózní stavitel dobře ví, že když se dělníci budou cítit bezpečně, budou i rychleji pracovat. A tak jim rozdá kožené přilby vyztužené ocelí, ochranné brýle s tmavými skly či respirátory a vybaví je jistícími lany. Pod mostní konstrukcí pak nechá natáhnout záchrannou síť, což se záhy ukáže jako prozíravý tah, když se do ní zachytí 19 spadlých dělníků. Na několikatunovou plošinu, která se 17. února 1937 nečekaně uvolní, je ale už krátká. O život tehdy přijde 10 mužů. Ten jedenáctý zahyne o čtyři měsíce dřív, když se na něho zřítí pojízdný jeřáb.

Přes všechny obtíže mají dělníci hotovo překvapivě rychle. Už po čtyřech letech a čtyřech měsících. Za tu dobu vyroste přes úžinu Golden Gate v té chvíli nejdelší vysutý most na světě s nejvyššími pylony a nejsilnějšími lany. První zvědavci z řad veřejnosti se po něm projdou přesně 27. května 1937. Den poté se k nim připojí i první automobily.

Jedním z poznávacích znamení ocelového kolosu je jeho červenooranžová barva. K té most přišel v podstatě jako slepý k houslím. Odvěkým nepřítelem takovýchto staveb je koroze. A Golden Gate není výjimkou. Skupinky natěračů vyrážejí pravidelně do akce, aby ocel vyčistily a pokryly ochrannou barvou. Tou je most průběžně natírán už během stavby a hádejte jaký má odstín…

Současný odstín vychází z tehdejšího základního nátěru. Ten byl na konstrukci používán tak dlouho, až si na něj místní zvykli a oblíbili si ho.

Svou troškou do mlýna ovšem přispěl i architekt Irving Morrow. V roce 1934 sedne k psacímu stroji a napíše dopis, který následně odešle na adresu Josepha Strausse. Postaví se v něm proti použití tradičních barev, jako je stříbrná nebo šedá. "Potřebujeme zemitý odstín, který by most lépe propojil s okolím," myslí si. Jako ideální se mu jeví právě oranžovočervený. Svou ideu nakonec dovede do vítězného konce, a most tak s konečnou platností oblékne svůj ikonický kabát, který i kvůli své praktičnosti rychle zaplaší počáteční rozpaky. Nejenže totiž ladí s okolní přírodou, ale most je díky němu dobře viditelný v hustých mlhách, a to ze vzduchu i z vody. Spokojená s barvou je i armáda, která přitom nejdřív chtěla, aby byl most natřen žlutočernými pruhy.

Na závěr příběh o zlatém nýtu

Celou konstrukci mostu Golden Gate drží pohromadě přes 1.200.000 nýtů. Ten úplně poslední je slavnostně zaražen do mostní konstrukce 28 dubna 1937 zástupci města. Původně má být z ryzího zlata, jenže měkký kov nevydrží, praskne a zmizí v mořských hlubinách. Trapnou situaci tak musí zachránit ocelový nýt, který přijde na poslední volné místo.

Cesta na mapě AllTrails

https://www.alltrails.com/explore/map/golden-gate-bridge-385822e

Poloha: Kalifornie, USA

Souřadnice: 37°49'09.9"N 122°28'42.3"W