Planeta Země - Majáky

Maják Cape Reinga

   U tohoto divokého, větrem ošlehaného mysu se Tasmánovo moře slévá s Tichým oceánem. Slečna Tea stojí na vrcholu útesu ve výšce 165 metrů nad hladinou u poměrně malého majáku, který varuje před zrádnými vodami plnými mohutných vírů a zpěněných vln, ve kterých šla již ke dnu spousta lodí.

   Není divu, že je mys Reinga v koloběhu života a smrti nejvýznamnějším místem novozélandských Maorů. V jejich jazyce se toto místo nazývá Te Rerenga Wairua, což v překladu znamená odraziště duchů. Zde duchové mrtvých Maorů opouštějí tento svět. Je to vstupní brána do podsvětí.

   Po smrti Maorů se koná tangihanga (pohřební obřad). Odehrává se v marae, domě pro významná společenská setkání, který se považuje za wahi tapu (posvátné místo). Tělo ležící v rakvi po dobu asi tří dnů navštěvují truchlící z daleka široka, aby promluvili o cnostech i chybách zesnulého. Svůj smutek vyjádřují pláčem, žalozpěvy a slovy, kterými zesnulého posílají zpět do Hawaiiki – do podsvětí, kde se rodí všichni Maorové a sem se po smrti vracejí, na místo, které je počátkem samotného života.

Duch se pak vydá na cestu. Jeho životní podstata prý putuje na daleký sever a vznáší se nad pobřežím. Mine les Waipoua, kde roste obří kauri, strom známý jako Tane Mahuta – Bůh lesa, jehož stáří se odhaduje až na 2.500 let. Pak přeletí podél nedotčené Devadesátimílové pláže (ve skutečnosti dlouhé pouhých 64 mil, tedy 103 kilometrů) ke špičce mysu Regina. Tam sklouzne po To Aka, kořeni 800 let starého stromu pohutukawa do oceánu do oceánu, a pluje ppd hladinou unášený mocným proudem Te Ripúo-a-Mauria-Nuku v místě, kde se střetávají vodní masy. Ten ducha odnese k Manawatawhi (poslednímu dechu) na ostrově Ohaua, neobydlenému a největšímu ze Tříkrálových ostrovů, kde vyšplhá na nejvyšší bod ostrova, aby se naposledy rozloučil se světem a odebral se za dušemi předků do Hawaiiki (podsvětí). Tam se napsled ohlédne a pak se vrhne do hlubin, aby se vrátil pod ochranu Hiunenuitepo.

Někteří maorští starci tvrdí, že ve dnech, kdy se snáší mlha a mraky jsou nízko, slyší podivný zpěv odcházejících duchů, který však stěží prolomí ticho. Návštěvníci, jedoucí po udusaném písku Devadesátimílové pláže (která je oficiálně součástí systému dálnic) směrem k mysu Reinga, volání předků zřejmě neslyší. Za rozbouřeného dne, ksy se pod zuřivou oblohou pění příboj, si však snadno představíte, že od podsvětí vás dělí jen skok.

Mys Reinga je místem, kde se mohou novozélandští Maoři spojit s těmi, kteří již odešli. Proto se tu nesmí jíst a vaší povinností je Toihu te whenua (nechat zem nedotčenou).

Maják byl postaven v roce 1941 a poprvé osvětlen v květnu téhož roku. Bylo to poslední světlo s posádkou, které bylo postaveno na Novém Zélandu, a nahradilo maják Cape Maria Van Diemen na nedalekém ostrově Motuopao, který byl postaven v roce 1879. Přístup k tomuto majáku byl obtížný kvůli rozbouřenému moři v této oblasti, takže v 1938 bylo rozhodnuto z bezpečnostních důvodů přesunout maják na mys Cape Reinga. Kompletní svítilny z ostrova Motuopao byly znovu použity na mysu Reinga, ačkoli nový maják byl vybaven elektrickou lampou o výkonu 1000 W, kterou bylo možné vidět na 29 námořních mil (48 km). Žárovka byla poháněna dieselovým generátorem.V roce 1987 byl maják plně automatizován a strážci majáku byli staženi. Maják je nyní monitorován vzdáleně z Wellingtonu. V květnu 2000 byla původní čočka a lampa nahrazena 50 wattovým majákem. Maják je napájen bateriemi, které jsou nabíjeny solárními články. Maják bliká každých 12 sekund a je viditelný na vzdálenost 19 námořních mil (35 km).

Cesta na mapě AllTrails

https://www.alltrails.com/explore/map/cape-reinga-lighthouse-3e3aa68

Poloha: Severní ostrov, Nový Zéland

Souřadnice: 34°25'36.3''S 172°40'39.3''E

GPS: -34.426750, 172.677583

Výška majáku: 10m (33 stop)

Ohnisková výška: 165m (541 stop)

Dosah: 35 km (19 NM)

Rok výstavby: 1941

Stav: aktivní