cs

Planeta Země - Nejkrásnější železniční tratě

Pokud je železnice vašim osudem, nezbývá vám nic jiného, než procestovat svět po kolejích.

Nejkrásnější železniční tratě - úvod

Když uvidí slečna Tea nějaký vlak, rozzáří se jí oči a nic ji nemůže zastavit. Dokonce je jí jedno, kam má ten vlak namířeno. Od jízdy už ji neodradí žádná skutečnost. Železnice na ni působí omamným kouzlem.

Červená ještěrka

Jakub je občas tázán, která železnice na světě je nejkrásnější nebo nejzajímavější. On upřímně odpovídá, že neví, neboť krása míst, stejně jako půvab se měřit nedá a nezajímavých míst na Zemi není. Jakub a slečna Tea si opravdu myslí, že v každém koutě světa je možné najít něco pozoruhodného. V této jejich víře je opět utvrdila návštěva železnice Červená ještěrka.

Krugobajkalka

Obdivuhodná jednokolejná železnice mezi lidmi nazývána Krugobajkalka je doslova vylámána do skal na jihozápadním břehu jezera Bajkal. Tuto oblast klidu a spokojeného života v nádherném území s neopakovatelnou krajinou pouze jednou denně narušuje projíždějící vlak. Zde je nutné říci, že takové množství inženýrsko-technických staveb není možné vidět na žádném jiném úseku železničních tratí v celém Rusku, a možná ani jinde na Zemi.

Tranz Alpine

Nejvyšší pohoří Nového Zélandu Jižní Alpy lemuje západní pobřeží Jižního ostrova. Nachází se v něm nejvyšší hora celé země, největší ledovce, tím pádem také nejlepší lyžařské terény, a ještě několik národních parků. Nejsevernějším je národní park Artur's Pass. Projíždí jím oblíbený vyhlídkový úzkokolejný vlak Tranz Alpine, který patří mezi nejúchvatnější železniční tratě.

Tren de Sóler

Když uviděla slečna Tea dřevěný vláček tažený přívětivou lokomotivou, která má dvě velká kulatá světla coby milé oči a uprostřed přípojku jako malý nos, rozzářili se jí oči. A když uslyšela, že se mu přezdívá Červený blesk, už ji nemohlo nic zastavit. Dokonce ji od jízdy neodradila ani skutečnost, že vláček má svou rychlostí do blesku hodně daleko. To naopak považovala za jeho přednost. Slečna Tea se v Palmě pohodlně usadila do jednoho starobylého dřevěného vagonu a rázem se přenesla do dávných časů.

Denali Star

Navštívíte Aljašku a něco ve vás se změní. Aljaška je širá země, a pokud ji chce slečna Tea alespoň trochu poznat, potřebuje vlak. Tento, který ji právě veze nejsevernější železnicí Ameriky do pravé aljašské divočiny, se jmenuje Denali Star. Projíždí úžasnými krajinnými scenériemi tundry, třpytících se ledovců, divokých medvědů, sobů a okouzlujících horských vrcholů v oblasti blízko severního polárního kruhu. A tam kde trať končí, začíná divočina s dobrodružstvím zlatokopů.

Nabib Desert Express

Luxusní Namibijský pouštní express jezdí na trase pouhých 350 km z Windhoeku do Swakopmundu a cesta mu trvá v rozporu s jeho zavádějícím názvem 22 hodin, což ale na druhé straně znamená, že cestující mají spoustu času na pozorování okolí pouštní krajiny, kterou si mohou vychutnat z měkkých polohovatelných kožených křesel přes obří okna.

The Ghan

Slečna Tea v tuto chvíli právě začíná dvoudenní vlakový výlet napříč Austrálií ze severu na jih. The Ghan je zkratkou bývalého názvu vlaku The Afghan Expres, který byl pojmenován po afghánských velbloudářích, kteří přišli do Austrálie na konci 19. století. S jejich podporou se Britové v té době mohli dostat do vnitrozemí australského kontinentu. Proto je také ve znaku tohoto vlaku jeden afghánec na velbloudovi.

Indian Pacific

Transkontinentálním expresem Indian Pacific lze přejet napříč celou Austrálii ze západního pobřeží na východ pevniny a naopak. Železnice je obvykle to poslední co si cestovatelé spojují s Austrálií. Jenomže slečna Tea uviděla velkolepě vymalovaného orla na kapotě lokomotivy, a už nelze jinak, než procestovat Austrálii z Perthu do Sydněy právě po kolejích.

Le Train des Pignes

Když si po třech dnech na Azurovém pobřeží začala slečna Tea obouvat boty a přitom se tak smutné podívala na Jakuba a jen řekla Táto, tak Jakub už věděl, že je to u ní volání dálek. Proto se nyní Tea veze tímto vlakem šišek. On se opravdu jmenuje Le Train des Pignes. Není jasné, proč má vlak toto poněkud nezvyklé pojmenování. Říká se, že obyvatelé z města jím o nedělích jezdili sbírat v horách šišky. Podle jiné verze jezdil vlak do kopce tak pomalu, že se daly šišky otrhávat přímo z vagonů.

Chemin de fer du Vivarais

Slečna Tea uviděla roztomilou parní obludu a už ji nic nemohlo zastavit. Říkáte, že obluda nemůže být roztomilá? Tak se pojďte podívat.

Le petit train jaune

Slečna Tea si užívá vyhlídkovou trať první kategorie když s ní vláček drkotá mírným tempem po půvabné úzkokolejné trati nad potoky a propastmi kolem skalních stěn. Le petit train jaune neboli Malý žlutý vláček, tak se říká soupravám jezdícím po této trati o rozchodu 1.000 mm z Villefranche prosluněnými listnatými lesy k 63 km vzdáleným náhorním plošinám Cerdagne. Vlak projíždí 390 zatáčkami, 19 tunely a po 20 mostech či viaduktech stále výš do hor. Slečna Tea si ho bude pamatovat jako Pyrenejský vláček žlutý jako kanár.

Transsibiřská magistrála

Jakub usoudil, že nejlepší způsob jak se může slečna Tea seznámit s Ruskem, uvědomit si velikost a rozsáhlost této obrovské země a pochopit mentalitu jeho obyvatel, je projet transsibiřskou magistrálou téměř celé Rusko od západu na východ. Tak se stalo, že slečna Tea projíždí Transsibiřskou magistrálou, běžně nazývanou Transsib, která měří neuvěřitelných 9.288 km, což z ní dělá nejdelší železniční trať na světě.

Bajkalsko Amurská magistrála БаМ

Putování sibiřskou krajinou lemovanou říčními koryty, a setkávání s příjemnými, upřimnými a pohostinnými místními lidmi bylo pro slečnu Teu nezapomenutelným zážitkem. Jakub a slečna Tea se vydávali do nedotčené sibiřské přírody, na rozsáhlé horské hřebeny, i do velkoměst, nebo malých, ruských vesniček, aby poznali život postevců sobů, pytláků lososů, rybářů, místních obyvatel zocelených drsnou přírodou a ještě drsnější histoprií 20. století. Na každém kroku se setkávali s jejich nadšením a hrdostí, což dokazují města, továrny, silnice i železnice postavené prakticky z ničeho.