Planeta Země - Nejkrásnější botanické zahrady

Postman's Park

Park na počest obyčejných lidí, kteří zahynuli ve snaze, někoho zachránit.

Jednoho krásného rána řekla malá Tea Jakubovi, "Tati nejsme už nějak dlouho doma?" A když bylo chvíli ticho, tak pokračovala. "Myslím, že bych se potřebovala zase někam podívat, možná do Anglie". Tak začalo putování po nejkrásnějších botanických zahradách.

Na úplném začátku cesty po nejkrásnějších botanických zahradách světa zavedl Jakub malou Teu do jednoho neobvyklého parku. Nachází se v Londýně nedaleko Museum of London. Je ukrytý mezi vysokými domy a na první pohled nevybočuje z typické představy o městském parčíků. Chodili si sem odpočinout úředníci z blízké pošty. Pár laviček, stromy a květinové záhonky. Jen je tady o poznání více klidu a celý park působí nějak důstojněji. Podíváte-li se na severní stranu tohoto parčíku, objevíte důvod tohoto zvláštního klidu. Obvodová zeď je zkrášlena desítkami barevných dlaždic. Každá z dlaždiček nese jméno člověka, který zahynul ve snaze někoho zachránit. První dlaždice tady byly umístěny v roce 1880, zasloužil se o to umělec G. F. Watts, který toužil vytvořit pomník na počest obyčejných lidí.

Dnes je tady celkem 62 tabulek, připomínajících obyčejné ženy, muže a děti, kteří přišli o život při pokusu zachránit život někomu druhému. Všechny dlaždice nesou kromě jména zemřelého také jeho datum narození, věk a při jaké příležitosti onen člověk přišel o život.

Všechny tabulky jsou dojemné. Na malou Teu však nejvíc zapůsobila jedna dětská.

"Henry James Bristow, 8 let, 1890, zachránil život své mladší sestře, když z ní strhal hořící šaty, sám však vzplál a zemřel na popáleniny a šok."

Každá tabulka je jinak ozdobená, nápisy jsou vyvedeny ručně ve stylu připomínajícím viktoriánskou Anglii.

Celý park působí velmi intimně a rozhodně stojí za návštěvu.

A jaký byl důvod začít cestování po nejkrásnějších botanických zahradách světa návštěvou jednoho malého parku?

"Tei, až uvidíš ty nejkrásnější a největší botanické zahrady světa, vzpomeň si na tento park. Vždy ti připomene, že i malé a jednoduché botanické zahrady mají svůj půvab a kouzlo. Stačí jen hledat."

Ještě vám prozradím něco o Jakubovi. Stalo se to při jeho první cestě po Kambodži. Bylo to krátce po skončení řádění Rudých Khmérů, kdy byla Kambodža ještě plná min. Poblíž silnice po které jsme jeli, šlápl malý chlapec na minu a zůstal ležet na zemi. Naše auto zastavilo a všichni se vyhrnuli na okraj silnice a křičeli. Jen Jakub vyběhl oním minovým polem pro chlapce. Doběhl k němu, vzal jej do náruče a utíkal s ním zpět. Pamatuji si jak mu tekla krev toho chlapce po tričku a jak s ním utíkal. Potom mi jen řekl. Byly to ty nejdelší vteřiny v mém životě. Už jsme později o tom nikdy spolu nemluvili, jen vždy když jedeme kolem onoho místa tak se tím směrem podíváme. Pouze jednou jsem se ho zeptal. "Dnes když máš Teu, udělal bys to znovu?" A on odpověděl. "Nevím. Teprve až budu v té situaci, tak potom budu vědět jak se zachovám." Já jsem mu nikdy neřekl, že tenkrát to byly i mé nejdelší vteřiny v mém životě.

Jak jej znám, bojím se, že by to udělal zas. Hrdinové se totiž na první pohled nepoznají, jsou skromní a chodí jen tak mezi námi. Slečna Tea může být na svého tátu právem hrdá.

Poloha: Londýn, Velká Británie

Souřadnice: 51°31'00.6''N 0°05'51.5''W