Planeta Země - Sochy světa

Něžný okamžik

Toto je ztělesnění něhy, lásky a touhy vytesané do bělostného mramoru. Nejlíbeznější polibek – či spíše onen slastný okamžik těsně před spojením úst milenců – je k vidění na zámku v Kynžvartu v České republice. Jde o dílo italského sochaře Antonia Canovy, za napoleonských dob nejslavnějšího umělce Evropy.

Jadeitové zelí

Toto je malá socha o velikosti lidské dlaně, přesto je to jedno z nejlepších sochařských výtvorů. Křehké nefritové zelí s hmyzem bylo vytvořeno z jednoho kusu napůl bílého a napůl zeleného jadeitu. Kombinace několika barev v nefritu dodává listům různé barvy skutečného zelí. Kus nefritu má mnoho nedokonalostí. Rentgenové záření vědcům sdělilo, že kámen vybraný pro tuto práci měl zpočátku vady – praskliny a dutiny, inkluze jiných minerálů. Ale zručný kameník si tento kus skály nevybral náhodou. Praskliny proměnil v listové žilky na stoncích a listech zelí a kombinace barev několika různých skvrn v nefritu dodává listům různé barvy skutečného zelí.

Socha Apoxyomena

Tento bronzový svalovec se jakoby studem ze své nahoty krčí uprostřed bíle omítnuté centrální místností muzea. Za své atletické tělo se však stydět nemusí a ve skutečnosti se vůbec nekrčí. Naopak – po závodě či zápase ze sebe speciálním hřebínkem jménem stigilus hrdě seškrabuje pot, prach a olej, kterým se v antice natírali všichni sportovci. Dokonce i jeho jméno je odvozené od řeckého slova apoxyó, což znamená seškrabovat.

Síla přírody

Existují sochařská díla, která zdánlivě popírají fyziku, ale dělají to s velkou okázalostí a naprosto dokonale. Kdo otáčí světem? Kdo mu opravdu vládne? Ne, nejsou to lidé.

K vytvoření série soch s názvem The Force of Nature (Síla přírody) inspirovala Lorenza Quinna spoušť, kterou za sebou zanechávají hurikány. Svými skulpturami z oceli, bronzu a hliníku ztvárnil italský umělec matku přírodu, která zuřivě otáčí í planetou. Energie a divokost, které socha vyzařuje, nám mají připomenout, že je příroda všemocná a nikde před ní nejsme v bezpečí.