Planeta Země - Majáky

Anivský maják

V nekonečné temnotě Ochotského moře se na ostrově Sachalin nachází opuštěný atomový maják. Padesát let před stavbou tohoto majáku podnikl cestu na ostrov Sachalin Anton Pavlovič Čechov, který popsal toto místo jako ledové peklo. Anivský mys obklopený kamennými břehy v nebezpečně mělké vodě, byl už v 19. století živou mořskou křižovatkou na cestě do Petropavlovsku-Kamčatského. Roku 1898 došlo k velké nehodě německé lodi Cosmopolitan poblíž Anivského mysu. Proto se začaly vytvářet první konkrétní návrhy na výstavbu velkého majáku, který by u nebezpečného pobřeží Anivského zálivu usnadnil orientaci. Maják začalo stavět Japonsko, kterému jižní polovina Sachalinu v té době patřila. Od počátku se objevovaly velké problémy s výstavbou, protože veškerý materiál se musel dopravovat jen po moři loděmi, které se musely obejít bez majákové navigace. Tuto misi úspěšně splnila japonská loď Rošamaru, která patřila Východočínské železniční společnosti. Autorem projektu byl inženýr Šinobu Miura, absolvent Vysoké školy technické v prefektuře Kanagawa. Náklady na výstavbu činily 600.000 jenů a stavba trvala od června 1937 do října 1939.

Po válce byl připojen maják spolu s jižním Sachalinem k SSSR. Sovětské úřady se rozhodly vybudovat řadu atomových majáků, které by osvětlovaly břehy Severního ledového oceánu. Speciálně pro tyto majáky byla vyrobena omezená série miniaturních atomových reaktorů. Anivský maják tak byl schopen fungovat po mnoho měsíců bez přítomnosti člověka. Náklady na údržbu byly minimální a maják takto fungoval po desetiletí.

S rozpadem SSSR přišel i rozpad majáku. Ekonomika nového Ruska se propadla a nikdo se nestaral o údržbu vzdáleného majáku. Strážci majáku budovu opustili ze dne na den a pracovní deníky navždy oněměly. Od roku 1996 se tak stal maják cílem hledačů záhad a nájezdníků, kteří maják postupně vyplenili. Když došlo jaderné palivo, tak byl maják v roce 2006 vyřazen z provozu. V ruských médiích se objevilo několik článků o atomovém majáku o naměřené radioaktivitě v okolí, o údajných nálezech lidských koster na skalách kolem majáku a postupně se zrodila legenda o tajemném majáku, kde mizí lidé a jejich duše jsou tam uvězněny.

Dobré rady

Z věže už se neline zář a zmocnily se jí tisíce ptáků. Ve zpustlých prostorách zanechal stopy zub času. V současnosti se o údržbu Anivského majáku starají jen sněhové vichřice, oceánské proudy a poryvy větrů. Ačkoli úřady ubezpečují, že radioizotopový generátor byl zničen, na jedné zdi si ještě stále můžete přečíst velký bílý nápis: Pozor radioaktivita! Je možné, že je maják ještě stále radioaktivní, proto zvažte jeho návštěvu. Někteří lidé tvrdí, že budova je tajnou vládní základnou, kde jsou vyšetřováni političtí vězni. Jiní věří, že na majáku žijí duchové. Ve skutečnosti však dnes toto místo patří jen větru, moři a zvukům křídel tisíců ptáků.

Jak se sem dostat

Nejbližší letiště je ve městě Korsakov. Odtud se musíte vydat autem do 75 kilometrů vzdálené obce Novikovo. Tady si můžete pronajmout motorovou loď, která vás dopraví k zhruba 40 kilometrů vzdálenému Anivskému mysu na kterém se nachází Anivský maják.

Původní název: Маяк Анива

Anglický název: Aniva Lighthouse

Poloha: Sachalinská oblast, Rusko

Ve vodách: Ochotské moře, Tichý oceán

Souřadnice: 46°01'08.3"N 143°24'50.3"E

GPS: 46.018980, 143.413962

Výška věže: 31 m

Ohnisková výška: 40 m

Dosah: 15,2 NM

Charakteristika světla: neaktivní

Rok výstavby: 1937-1939

Rozsvícen: 1939

Automatizován: 1990

Stav: vyřazen z provozu v roce 2006