Planeta Země - Majáky
Majáky nejsou jen ukazatelé směru. Námořníci v nich vidí laskavé oko přítele připomínající jim, že nebezpečí je už za nimi.
Maják Klein Curaçao
V jižní části Karibiku se proti venezuelskému pobřeží rozprostírá kousek Holandska. Na ostrově Curaçao se v 17. století usadili nizozemští kolonisté, kteří zde zřídili kanceláře Nizozemské Západoindické společnosti, která ve velké části Atlantiku spravovala obchod s otroky. Hlavní město Willemstad zbohatlo díky této výnosné činnosti a kromě svých koloniálních památek, dnes zapsaných na seznamsvětového dědictví UNESCO je rovněž turistickým a daňovým rájem.
V důsledku severozápadních větrů a silných mořských proudů plavidla často ztroskotávala na ostrově, který se nachází několik hodin plavby jižně od Curaçaa. Při výpravě po návětrném pobřeží Klein Curaçao – malého Curaçaa – lze kromě spousty plastových lahví a dalšího odpadu současné civilizace spatřit zrezivělý vrak tankeru Maria Bianca Guidesman, který zde v šedesátých letech 20. století uvízl, někoilik trosek německé nákladní lodi Magdalena, která v roce 1934 najela na mělčinu, a čerstvé ostatky francouzské jachty Tchao, které spočívají na plíži, jako by tento úzký pás pobřeží byl lodním hřbitovem.
K ostrovu Klein Curaçao směřovaly námořní trasy, které byly ztělesněním podlosti a hanebnosti. Byly to trasy lodí převážející do Karibiku otroky z Afriky. Ti, kteří byli nemocní, tu zůstávali v karanténě, dokud se neuzdravili nebo nezemřeli. Ti, kdo plavbu nepřežili, byli pohřbeni na zdejším pobřeží do písku.
První maják postavený na ostrově nesl jméno prince Hendrika Nizozzemského, ale v roce 1877, ještě předtím, než oslavil třicáté výročí svého zrodu, ho smetl hurikán. Ostrov setrval v nejisté temnotě až do roku 1913, kdy se rozsvítilo světlo na věži, která je stále ještě působivou dominantou v srdci tohotoopuštěného ostrůvku. Maják v odstínech růžové barvy – stejně jako mnoho budov ve Willemstadu – setrval ještě nějaký čas v provozu, ale postupem času upadl do zapomnění. Jeho zřícenina přežila nepřízeň počasí a dnes tu stojí jako přízračný vrak propadající se do země.
V prvním desetiletí 21. století získává maják své světlo zpět v podobě automatizované lucerny, která každých 15 sekund vysílá sva záblesky. Ve stejné dekádě holandská vláda vyjádřuje svůj hluboký zármutek a lítost ohledně účasti Nizozemí v mezinárodním obchodu s otroky.
Zajímavosti
V roce 1871 začal anglický inženýr John Godden těžit n\ ostrově Klein Curaçao fosfát z guána. Těžařství a stáda koz dovezených kolonisty nakonec křehký ekosystém ostrova proměnily v poušť.
Jak
se sem dostat
I
když je Klein
Curaçao neobydlený,
dá se
k
němu z Willemstadu dostat lodí. Po okolí majáku a budovy, kde
otroci přečkávali karanténu, si lze udělat výlet.
Původní název: Vurtoren Klein Curaçao
Poloha: ostrov Klein Curaçao, koloniální území Nizozemsko jižní Amerika
Ve vodách: Karibské moře
Souřadnice: 11°59'23.0"N 68°38'35.7"W
GPS: 11.989722, -68.643250
Výška věže: 20 m
Ohnisková výška: 25 m
Dosah: 15 NM
Charakteristika světla: dva bílé záblesky každých 15 s
Rok výstavby: 1850-1879
Rozsvícen: 1850 a 1913
Automatizován: 2008
Stav:
aktivní