Planeta Země - Nejkrásnější železniční tratě

Krugobajkalka

   Slečna Tea spěchala, aby co nejdříve nasedla do vagonu, když najednou uviděla na lokomotivě vyhlídkovou plošinu. Jen spráskla ruce, ukázala na ni, řekla táto a upřela na Jakuba svůj smutný, nevinný pohled. Nechtějte vědět co všechno Jakub udělal pro ty smutné oči, aby jim umožnil krásný výhled z plošiny na jedoucí lokomotivě. Nakonec musel podnikavému strojvedoucímu zaplatit 150 rublů. A přece by lhal, kdyby tvrdil, že má ty peníze za vyhozené. Tam někde dole šplouchá nedozírná vodní plocha nejstaršího (snad až 30 milionů let) a nejhlubšího (prý1.640 m) jezera na světě, které obsahuje téměř pětinu sladké vody na Zemi. Jakub a slečna Tea se kochají pohledem na krásy kolem. Ke kochání nabízí kodrcající se vláček dost času. Než se doplazí do konečné stanice Port Bajkal, trvá mu to pět hodin. Tady v jižní části Sibiře se zatím ještě pořád nachází ráj na zemi.

   Obdivuhodná jednokolejná železnice mezi lidmi nazývána Krugobajkalka je doslova vylámána do skal na jihozápadním břehu jezera Bajkal. Tuto oblast klidu a spokojeného života v nádherném území s neopakovatelnou krajinou pouze jednou denně narušuje projíždějící vlak. Zde je nutné říci, že takové množství inženýrsko-technických staveb není možné vidět na žádném jiném úseku železničních tratí v celém Rusku, a možná ani jinde na Zemi. Na trati ze stanice Bajkal do stanice Sluďjanka zůstaly zachovány stovky technických komponentů. Tato trať představuje jedno z největších a nejkrásnějších železničních muzeí na světě. Ve strmém srázu se pyšní 39 tunely. 18 galeriemi, je zde 248 mostů a viaduktů, 268 podpěrných zdí a 172 architektonických památek. Tento komplex byl však bohužel v minulosti značně poškozen. Mnoho staveb bylo rozebráno a vyvezeno za hranice chráněného území obvodu. Z toho co zůstalo, je největší část soustředěna na hornatém až skalnatém úseku v délce 85 km od stanice Bajkal do stanice Kultuk.

Jezero Bajkal je nejen příběhem o tom, čím by lidstvo být chtělo, ale čím doopravdy je. Bajkal je jezerem, jemuž Rusové říkají moře. Je krásou a za svítání zároveň nehorázným kýčem. Je naoko klimbajícím a přívětivým starcem, který se však dokáže rozvášnit až do pětimetrových vln. Je údajně nekonečnou zásobárnou přírodního bohatství, která přitom zásluhou řas a fosfátů postupně vymírá. Z 1.200 místních živočichů hned tři čtvrtiny nenajdete nikde jinde na světě. Jedním z nich je i kriticky ohrožený tuleň něpra, který pro pobavení novodobé ruské honorace panáčkuje v cirkuse Listvjanka.

Bajkal je zkrátka pravdou i klamem. V létě modrým, na podzim zeleným. Od května zamrzlým přes metr silným ledem pro jeho čistotu dokonale průhledného jako sklo.

Je mysem Choboj, kde podle legendy lze potkat zemřelé blízké. Chrámem dávných burjatských šamanů, které internacionála násilně umlčela jen na pár pomíjivých desítek let. Dnes už to je zase jejich kraj.

Krugobajkalka končí ve stanici Port Bajkal odkud se dá pokračovat už jen lodí. Nabízí se odtud třeba výlet na ostrov Olchon, skutečnou perlu Bajkalu. Přestože i on klame tělem. Jistě patří k němu prastará mystika, magické rituály, ještě dnes žijící opravdičtí šamani a kde lidé věří v sílu rozličných duchů přírody. Vždyť jsou obklopeni pozoruhodnými přírodními scenériemi. Ale také k ostrovu Olchon patří i gulag z 30. Let 20. století a lidské kostry z jeho činnosti.

Takový už je Bajkal. Nejen krása mnoha odstínů. Především příběh s mnoha zápletkami.

Slečna Tea cítí potřebu představit ten tolik opěvovaný mocný Bajkal. Pro tento účel se nejlépe hodí slova, která o Bajkalu napsal v roce 1993 Mark Sergejev: "Jsou ještě místa na zemi, kde příroda stvořila ty nejpodivuhodnější kouty, kde nashromáždila opravdu jedinečné kousky a kde plně projevila svou obrovskou sílu a mateřskou něžnost, svou lásku ke všemu živému a mystický smysl pro harmonii.

Není mnoho míst na Zemi, kde je možné spatřit najednou dětství, mládí, dospívání, stáří i hluboký starověk světa a současně předpověditelnou budoucnost, to vše na jednom jedinečném místě. Jedním takovým místem je právě mystický Bajkal."

Název jezera Bajkal burjatsky "Bajkal dalaj", znamená v překladu "Bajkal moře". Vznik názvu vychází z turkického slova "Baj-Kul", což znamená "Bohaté jezero", ve významu bohaté na ryby. Evenkové ho nazývají "Lamu", což je také překládané jako "Moře".

Jedna legenda praví, že před mnoha lety se země otřásla a vznikla v ní velká trhlina ve které začalo všechno hořet. Oheň spaloval vše okolo a tehdy začal lid prosit boha, aby pohroma ustala. Bůh ale jejich prosby nevyslyšel, a tak prosili oheň: "Baj gal". – "Ohni, přestaň". Oheň tato slova vyslyšel a přestal hořet. Na místě vznikla velká propadlina, která se naplnila vodou, a od té doby se jí říká Bajkal. Také připomíná místním lidem, že opravdovým bohem jsou příroda a její síly.

Ze všech vlaků, které slečna Tea poznala je nejlepší vždy ten, který má za pár minut odjezd. Všechny mají své kouzlo, ale právě ten poslední ji poveze do neznáma a to z něj dělá ten nejlepší vlak na světě. Tak už je čas na další, ten nejlepší vlak na světě.

Název vlaku: Krugobajkalka

Oblast: Irkutská oblast, Rusko

Souřadnice: 34°23′37″N 8°20′36″E 

Trasa: Sludjanka - Port Bajkal

Délka: 89 km

Čas jízdy: 5 hodin