Planeta Země - Pouště

Pohoří Olgy

V tetelivém vedru nad nekonečnými písečnými pláněmi australského Severního teritoria se pahorky zvané Olgy (The Olgas) na první pohled jeví jako fata morgána. Z roviny se tu náhle zvedá 36 skalnatých dómů v kruhovém seskupení. Cestovatel Ernest Giles, který je spatřil v roce 1872, přirovnal toto pohoří k "obrovským růžovým kupkám sena opřených o sebe". Domorodým obyvatelům, kteří znali komplex kopulí po tisíciletí, připomínal "mnoho hlav", Kata Čuta, a tak jim dodnes říkají.

Největší z kopulí, 550 metrů vysoká hora Olga, z dálky tak mohutně nepůsobí. Přitom je téměř dvakrát vyšší než Eifelova věž v Paříži a je nejvyšším bodem národního parku Uluru. Mnoho dalších dómů dosahuje asi polovičnéí výše Urulu (Ayersovy skály), která odtud leží 32 kilometrů na východ.

Jednotlivé kopule jsou od sebe často odděleny jen úzkými soutěskami a stržemi, do kterých slunce nedohlédne, zato vítr v nich hvízdá a občasi děsivě kvílí. V amém srdci pohoří je rokle zvaná Údolí větrů, zelená oáza chráněná rudými úbočími, ve které pod žlutě kvetoucí akácií mulgou rostou keříky merlíků a k patám skal se choulí trsy kapradí. Tu a tam problesknou přízračné kmeny eukalyptů.

Nad Údolím větrů se tyčí "vyhlídková" kopule Kata Tjuta (čti čuta), odkud je nejhezčí pohled ráno, kdy mírné sluneční paprsky dají vyniknout sytě rudým kopulím, pod kterými zlatě září trsy spinifexu jako zralé lány obilí. Stejně jako Uluru chovají domorodci i tento zvláštní skalní komplex ve velké úctě jako součást Čukurpy, domorodého kodexu mravů. Na rozdíl od Uluru nejsou tyto dómy z pískovce. Tvoří je takzvané slepence, zpevněná směs písku, oblázků, valounů i balvanů. Na dně roklí je hustý křovinatý porost a v jeskyňkách po obvodu jednotlivých kopců žijí netopýři a další živočichové, jako například plaší klokani skalní, kteří se pasou většinou k večeru a v noci. Stěny jeskyní i zde jako na Uluru zdobí kresby domorodců. Ačkoli tu dešťové srážky nepřekročí 200 milimetrů za rok, stačí se voda zachytit ve skalních tůňkách a na stinných místech vydrží hodně dlouho. Proto se zde nachází překvapivé množství vegetace, například nízký křovinatý druh fíku (ficus platypoda). Jeho jedlé kulovité plody jsou viditelné již z dálky díky své oranžové až purpurové barvě. Na zastíněných skalách vytvářejí barevnou mozaiku červené, zelené a oranžové lišejníky.Obzvláště krásné jsou na hoře Liru. Domorodci věří, že když si had Wanampi, žijící v jeskyni hory Olga, vybije zlost chrlením větru, promění se v duhu.

Ve skalních štěrbinách mají své úkryty ještěrky scinkové a jedovaté pakobry. Také dobře známí papoušci andulky a v nich vychovávají své četné potomstvo a v hejnech poletují kolem skal jako zelené sněhové vločky. Vysoko nad roklemi krouží orlové klínoocasí a rarozi hzněndí a v dutých kmenech stromů hn ízdí další pestrobarevní papoušci.

Mezi rokle, jejichž jména odkazují k domordému folkloru, patří třeba Údolí myších žen. Tato úzká strž má stěny poďobané dutinami, kteé do měkké horniny vyhloubil déšť a písek hznaný větrem. Kopule Jumírajícího klokaního muže na jihovýchodním úbočí stejnojmenné hory je památkopu na příběh člověka napadeného Dingy. Trhlina ve sjále podle pověsti znázorňujejeho poranění. Velké kopule v západní části phoří prý představují obávané Pungalungy, příslušníky domorodého kmene, který jedl lidské maso. Jeskyně v hoře Olga je doupětem mytického hada Wanampi. Ten prý - pokud se nedodržují kmenové zvyklosti – vhání svým dechem prudké poryvy horkého větru do roklí a strží a pak se promění v duhu.

Žije zde však jeden skutečný dráček, ostnatý démon Moloch ostnatý, který je pro drobné mravence více než jen špičatý ďábel. 15 centimetrů dlouhý ještěr, se živí převážně mravenci. Za jeden den dokáže sežrat tisíce mravenců. Svými ostny odrazuje predátory (především hady) a zachycuje rosu, která mu pak rýhami na kůži stéká do tlamičky. Slečna Tea vám doporučuje, zjistěte si více o těchto australských plazech.

Dnes se sem každoročně vypraví přes 80.000 turistů, a tov zvlášť na jaře, kdy jsou rokle samý květ. Největším zážitkem pro návštěvníky je procházka Olžinou roklí, která se zužuje na úzkou strž a pak se znovu otevírá do Údolí větrů. Při západu slunce stíny stromů a písečných pahorků na západní pláni zatmí nízká úbočí, a jak slunce klesá, byrva skal se mění z ohnivě rudé na sytě fialovou.

Kde se nachází: provincie Chorásán a Kermán, Írán

Souřadnice: 30°15'50.0"N 59°14'28.0"EGPS: 30.263889, 59.241111Pro případné zájemce,

GPS: -25.294056, 130.747028

Cesta na mapě AllTrailshttps:

www.alltrails.com/explore/map/lut-desert-94c7bb5

Tvůrce mapy je Jakub Štěpánek, filmový přípravář