Planeta Země - když příroda překvapí

Monarcha stěhovavý

   Představte si obrovské hejno milionů a milionů motýlů. Cestují tisíce kilometrů a na každé zastávce doslova obsypávají stromy. Každým rokem začátkem listopadu přiletí do Mexika miliony, možná stamiliony motýlů. Jeho jméno je Monarcha stěhovavý, latinsky Danaus plexippus. Je to motýl z čeledi babočkovitých.

   Někteří lidé tvrdí, že je jich miliarda. Ono je vlastně jedno kolik kdo uvádí, protože pokud je neuvidíte na vlastní oči, nedokážete si představit jejich opravdové množství. Na americkém kontinentu se tato neuvěřitelná podívaná odehrává každoročně a jde o fascinující představení matky přírody. Je to kouzelný zážitek jako v pohádkovém lese.

   Je to elegantní, krásně zbarvený motýl s nezaměnitelnou černo-oranžovou kresbou. Estetická působivost jeho zbarvení společně s mimořádnými cestovatelskými schopnostmi, z něj učinily zřejmě nejznámějšího motýla severní polokoule.

   Nejvíce jich žije na hranici mezi Kanadou a spojenými státy. Koncem léta se v této oblasti ochlazuje a monarchové se vydávají do Mexika. Trasu dlouhou 3.000 km dokážou urazit i za 25 dní, což znamená, že v průměru uletí až neuvěřitelných 120 km denně. Žádný jiný druh hmyzu není něčeho takového schopen. Do Mexika monarchové dorážejí na podzim. Jedno z mála jejich zimovišť mají u města Aidauel. V jehličnatých lesích v nadmořské výšce téměř tří tisíce metrů tady přežijí zimu, ale není to pro ně bez nebezpečí. Chladno je i zde a odhadem zemře až 40% všech monarchů co do Mexika přiletí. V polovině března vyletí monarchové na cestu zpět. Doma samičky nakladou vajíčka, z těch se vylíhnou housenky a z nich pak nová generace monarchů, která však koncem července umírá. Potomci této generace ovšem na konci léta opět vyrazí na jih. Jaký instinkt či schopnost je do tisíce kilometrů vzdáleného zimoviště zavede? Jak je možné, že se vždy vrátí na stejné místo, ačkoliv tu nikdy nebyli? Jsou to potomci potomků motýlů, kteří nakladli vajíčka na jaře. To je ta unikátní věc. Žádný motýl tu cestu nepodnikne dvakrát.

Roje monarchů jsou stále obrovské. Ale ve srovnání s minulostí se přece jen znatelně zmenšili. Odborníci to odhadují podle plochy lesa, kterou kolonie motýlů každoročně zabrala. Ještě před dvaceti lety tu kolonie monarchů zabírala tři hektary lesa. Mezi roky 2012 a 2013 to už bylo jen 1,9 hektaru.

Viníků této situace je několik. V Americe roste stále méně tlejichy hlíznaté na jejíž listy monarchové svá vajíčka kladou. V posledních letech je i méně srážek, takže květiny mají méně nektaru a motýli mají tím pádem méně potravy. Největším problémem je ale rostoucí objem těžby dřeva v Mexiku. Les, kam monarchové přilétají, se kvůli dřevorubcům postupně zmenšuje. Místním je údajně líto, že motýli připravují o útočiště, ale těžba dřeva je pro ně výnosným živobytím. Ano motýli jsou nádherná podívaná. Děti se na ně chodí koukat každý rok. Ale to nás bohužel neuživí.

Přírodovědci a ekologové z mnoha zemí spojují své síly, aby prostředí k přežití monarchů udrželi i tím, že vysazují nové stromy. Samy ale přiznávají, že je to namáhavá činnost s nejistým výsledkem.

Monarchové jsou zázrak. Ale aby něco zázračného vzniklo, třeba květina v zahradě, musíte se nejdřív o zahradu dobře starat. A toto je zahrada motýlů.

Záchrana tak unikátního fenoménu jakým migrace monarchů je ale určitě stojí za námahu. Bylo by smutné, kdyby se další generace už z podobného divadla těšit nemohla.

Ale už je čas vydat se za další nevšední podívanou. I v tomto případě to bude stát za to. Příroda je totiž nevyzpytatelná, a svět je plný překvapení.

Poloha: USA/Mexiko

Souřadnice: