Planeta Země - když příroda překvapí

Litevská Hora kžížů

Litva se dá pochopit snad jen v místech kde se předkřesťanská historie prolíná s křesťanskými tradicemi, a kde cítíte utrpení národa, ale i jeho lidskost, semknutost a nezlomnou sílu. Na malebném pahorku zvedajícím se uprostřed rovinaté krajiny u města Šiauliai se tyčí k nebi tisíce křížů.

Slečna Tea se diví, kde se jich vzalo tolik na jednom místě. Prochází mezi nimi a hledá nějaké vysvětlení. Ještě štěstí, že je tady Jakub. "Táto, povídej."

Ještě ve 14. století sloužil tento kopec skupině žen a mužů z místního kmene Žmuďanů k pohanským rituálům jako posvátné místo, kde uctívali svá početná božstva. Po roce 1387 přijímá litevské velkoknížectví křesťanské učení. Tím padá poslední evropská bašta pohanství a toto místo zůstává na dlouhou dobu opuštěné.

Po roce 1387 litevské velkoknížectví, poslední bašta pohanství, přijímá křesťanské učení. Platí to i pro lidi, kteří byli zvyklí chodit na posvátný kopec u města Šiauliai ve Žmudi (dnes region Dolní Litva). Tím padá poslední evropská bašta pohanství a toto místo zůstává na dlouhou dobu opuštěné.

Až do roku 1831, kdy Litevci oplakávají své mrtvé padlé v polsko-litevském povstání proti carskému Rusku, tento kopec znovu ožívá. Když nemohou pozůstalí ani pohřbít své mrtvé, tak proto aby našli jejich duše klidu, alespoň staví na tomto kopečku kříže.

V bouřlivém roce 1863 sem proudí truchlící pozůstalé znovu. Během tří dnů a nocí tu vzniká křížový háj za vojáky, zabité v průběhu lednového povstání proti Rusům.

Po roce 1940, když Sovětský svaz násilně zabral Litvu, se zde objevují nové kříže jako projev úcty zajatcům poslaným z Litvy do pracovních táborů na Sibiři.

Tento kopeček se tak postupně stává místem tichého odporu proti okupaci Litvy Sovětským svazem. Přibývají zde kříže jeden po druhém až tu vyroste celý křížový les.

Když v roce 1961 likvidovali vojáci Rudé armády toto, jak říkají "hnízdo odporu", rozprostíral se křížový les už na ploše 4.600 m2. Všechny symboly Kristovy oběti zmizí pod pásy buldozérů a kolem zpustošeného vrchu je vyhlouben hluboký příkop, aby se sem náhodou jen tak nikdo nedostal.

Není to však nic platné. Touhu Litevců po svobodě nelze jen tak snadno zničit. Když se 14. Května 1972 v Kaunasu upaluje na protest proti totalitě Romas Kalanta, kterému ještě nabylo ani 20 let, objevují se zde nové a nové kříže a valem jich přibývá. Armáda ničí toto svaté místo znovu. Je to však marné úsilí. Litevci již vykročili ke svobodě. Roku 1991 získává Litva samostatnost.

V roce 1993 přijíždí do již samostatné Litvy papež Jan Pavel II. a tady mezi 100.000 kříži věnovaným obětem totality a dalším zesnulým, daruje tomuto kopečku sochu Krista v nadživotní velikosti. Na kříže tak dnes dohlíží dřevěný Kristus s rozpaženými pažemi.

Slečna Tea přemýšlí o tom, že tento malý kopeček…, je vlastně ve skutečnosti pořádně velký.

Ale už je čas vydat se na další zajímavé místo. V každém koutě naší planety lze najít něco zajímavého a pozoruhodného.

Cesta na mapě AllTrails

 https://www.alltrails.com/explore/map/hill-of-crosses-dead35f

Poloha: region Dolní Litva, Litva

Souřadnice: 56°00'54.9"N 23°24'55.6"E

GPS: 56.015250, 23.415444