Planeta Země - Majáky

Maják Guardafui

Na špičce Afrického rohu leží mys Guardafui. V antice byl nazýván Aromatum Promontorium – Mys vonných bylin -, domorodcům je známý jako rãs 'Aseyr – Slzavý mys – a označení Guardafui – "podívej se a prchej" – se mu dostalo od starověkých italských mořeplavců kvůli nebezpečným proudům a hustým, nenadálým mlhám. Náhlých změn klimatických podmínek na moři využívaly místní zločinecké tlupy k přepadávání a drancování lodí, které se plavily ve zdejších končinách. Lupiči rozdělávali na útesech obrovské ohně a námořníci v domnění, že se jedná o majáky, řídili své lodě ke břehu přímo do zkázy.

Již od otevření Suezského průplavu v roce 1869 se stále častěji uvažovalo o stavbě majáku na tomto skalnatém pobřeží, které se po koloniálních půtkách stalo součástí Italského Somálska. V roce 1924 byla na mysu Guardafui vztyčena kovová věž s názvem Maják Francesca Crispiho, kterou tehdejší evropský tisk označil za moderního strážce civilizace při významné námořní trase.

V Somálsku se však rozšířila vzpoura proti italské nadvládě a maják musel čelit útokům ze strany povstalců. Věž byla vážně poškozena a vojsko které ji chránilo, utrpělo značné ztráty. Po těchto událostech Italové vybudovali kamennou stavbu zpevněnou skružemi z betonu. Je to odolná konstrukce, na které vyniká jako okrasa obrovský fascio littorio – svazek dvanácti prutů obepínajících sekery -, symbol fašistické vlády, která tehdy v Itálii byla u moci.

Somálsko není obvyklou dovolenkovou destinací a mys Guardafui je místo téměř nepřístupné. Proměnlivé pouštní kima, zrádné moře a politická nestabilita regionu jsou spojenci zajišťující jeho izolaci.

Poslední strážce majáku Antonio Selevaggi, přezdívaný Kníže z Guardafui, vykonával své povolání do roku 1957. V jednom rozhovoru prohlásil: Jsme tu velice izolovaní, máme jen tři velbloudy, kteří nám slouží jako dopravní prostředek . Cesta do Aluly, nejbližší obce, kde si mohli vyzvednout poštu, trvala na velbloudím hřbetě dva dny.

Třebaže tato pomalu chátrající stavba dosud odolává zubu času, je pravděpodobné, že si za posledních 20 let na červené kameny tohoto majáku sáhl jen málokterý člověk. Bude dál našim zrakům zůstávat ještě dlouho stále skrytá?

Původní název: Faro Francesco Crispi

Dnešní název: Faro di Capo Guardafui

Poloha: mys Guardafui, region Bari, Somálsko

Ve vodách: Indický oceán

Souřadnice: 11°50'08.6"N 51°16'43.7"E

GPS: 11.835722, 51.278806

Výška věže: 19 m 

Ohnisková výška: 244 m

Dosah: 25 NM

Charakteristika světla: Neaktivní

Rok výstavby: první maják 1924, druhý maják 1930

Rozsvícen: 1924

Stav: Vyřazen z provozu 1957