Planeta Země - Majáky

Maják Grip

Několik měsíců před svou smrtí napsal Edgar Alan Poe poslední text. Ačkoli tento nedokončený příběh postrádá název, do dějin vešel jako Maják (The Lighthouse). Má podobu deníku a dochovaly se jen tři záznamy. Úvodní začíná takto: 1. ledna 1796. Dnes, můj první den na majáku, se po dohodě s De Grätem pouštím do psaní deníku. Budu se snažit dělat pravidelné záznamy, i když jeden nikdy neví, co se může přihodit tak osamocenému člověku, jako jsem já; třeba onemocní, anebo ještě hůř… Doposud šlo všechno hladce! Naše plachetnice vyvázla jen o vlásek, ale proč na to vzpomínat, když už jsem v bezpečí? Tváří vv tvář myšlence, že jsem poprvé v životě úplně sám, můj duch ožívá…

Příběh se odehrává na odlehlém ostrově u norských břehů. Maják a jeho poloha neodpovídají žádnému skutečnému místu. Nicméně 40 let po Poeově smrti byl na jednom norském ostrůvku vybudován maják, o kterém by se klidně dalo říct, že je plodem autorovy představivosti.

Ve vodách bičujících břehy Kristiansundu je jako souhvězdí rozeseto seskupení maličkých ostrůvků. Na jednom z nich, ač neobydleném, lze ještě dnes navštícit dřevěný kostel z 15. století a procházet se mezi barevnými domky v rybářské vesničce. Když odtud upřeme zrak na sever, spatříme – na holé skále – obrys impozantního majáku, druhého nejvyššího v Norsku.

"Tahle práce vyžaduje muže s nervy ze železa", hlásal inzerát, ve kterém hladali strážce majáku na ostrově Grip. Už jen samotné přistání bylo dost riskantní. Nebezpečná operace, prováděná za pomocí jeřábu a malého člunu, se dala považovat za hrdinský čin hodný akrobata. Nechráněné přístaviště, které pro tyto výměnné akce používali, mělo roztomilý název: Cirkus. Vydržet uvězněný v majáku bylo ještě náročnější. Život strážců majáku, vystavených napospas nepřízni počasí a bez možnosti postavit si na ostrově vlastní příbytek, se po většinu času odehrával v samotě těsné věže. Mlčaqnliví muži tu žili společně s mučivým řevem dieslových motorů, vytrvalou vibrací, která byla znatelná ve všech částech budovy.

Svein Jarle Viken, který na ostrově Grip pobyl pět lwt, nemohl skoro vůbec spát a sužovaly jej časté noční můry. V děsivých snech létal nad mořem přivázaný k jeřábu; vznášel se z útesu do vzduchu a opět klesal dolů, zas a znovu. Duševní neklid, typický pro postavy Poeových povídek, trýznil tohoto strážce ještě dlouho poté, co odešel ze služby na opuštěném majáku.

Vypráví se, že kdysi připlula k majáku žena. Její příchod vyvolal mezi oběma strážci rozepře. Napětí vzrůstalo, až už se nakonec nedalo snést: oba muži se pronásledovali po ostrově, vyhrožovali si nožem a jeden se zabarikádoval se uvnitř majáku. Strážce, který nebyl vpuštěn dovnitř, musel trávit celé dny pod širým nebem, dokud mu nepřispěchali na pomoc rybáři z místní vesnice. Úřady nakonec rozhodly oba strážce propustit a ženu poslaly zpět na pevninu.

Původní název: Grip fyrstasjon

Poloha: souostroví Grip, Norsko

Ve vodách: Norské može, Atlantský oceán

Souřadnice: 63°14'02.4"N 7°36'39.4"E

GPS: 63.233994, 7.610936

Výška věže: 44 m 

Ohnisková výška: 47 m

Dosah: 19 NM

Charakteristika světla: bílé, červené a zelené světlo dvakrát blikne každých 8 s

Rok výstavby: 1885-1888

Rozsvícen: 1888

Stav: aktivní