Planeta Země - Majáky
Majáky nejsou jen ukazatelé směru. Námořníci v nich vidí laskavé oko přítele připomínající jim, že nebezpečí je už za nimi.
Maják na Tillamook Rock
Tento
maják který stojí na čedičovém ostrůvku ve tvaru mořské
příšery jež se vynořuje asi dva kilometry od příkrých
skalnatých břehů okresu Tillamook vypadá hrozivě. A také má
děsivé příběhy.
18. září roku 1879 se přibližuje k tomuto skalnatému ostrůvku malá loďka. Uvnitř sedí John R. Trewavas, zednický mistr z Portlandu a zkušený stavitel majáků, spolu se svým pomocníkem, námořníkem přezdívaným Cherry. Trewavas má za úkol prozkoumat ostrova vybrat nejlepší místo pro postavená majáku.Ale Tillamook Rock se nenechá snadno dobýt. Při vstupu na skalisko Trewavas uklouzne a odnese jej příboj. I když se Cherry vrhne za ním do vody, nepodaří se mu jej zachránit. Terawavasovo tělo se nikdy nenajde.
O rok dříve vyčlenil kongres padesát tisíc dolarů na stavbu majáku prvního řádu za účelem usnadnění lodní dopravy u rozeklaného skalnatého pobřeží severního Oregonu. Nikdo tehdy netušil, že náklady spojené se stavbou majáku se nakonec vyšplhají na dvojnásobek.
Několik dní předtím, než se světlo majáku poprvé rozsvítilo, zahnaly silné větry uprostřed husté mlhy k pobřeží loď jménem Lupatia. Zaměstnanci majáku zaslechli hlasy námořníků a lucernami jim rychle začali dávat znamení. Navzdory tomu byla druhý den ráno na plážích mysu Tillamook Head nalezena mrtvá těla členů posádky. Přežil z nich jen jeden: pes z lodi Lupatia doplaval až na břeh.
Obsluhou majáku na Tillamook Rock byl pověřen vrchní strážce se svými čtyřmi pomocníky. Zůstávali na stanovišti tři měsíce a dva týdny vplna trávili na pevnině. Avšak odloučenost v malých přilehlých boudách, časté bouře a neustálá mlha si na jejich tělesném a duševním stavu vybraly svou daň, a třebaže se pracovní období na majáku značně zkrátilo, stejně mezi strážci panovalo mnohdy napětí.
První správce, Albert Roeder, tu vydržel čtyři měsíce, než podal výpověď. Někteří rozhněvaní a rozmrzelí vedoucí se dorozumívali se svými pomocníky prostřednictvím vzkazů, které jim předávali při večeři, aby se s nimi nemuseli bavit. Podle jedněch místních novin byl strážce Bjorlin propuštěn poté, co se pokusil svého nadřízeného usmrtit tím, že mu do jídla přimíchával drcené sklo. Dalšího pomocníka v srpnu roku 1906 odvezli, neboť trpěl extrémní podrážděností a zřejmě i duševní poruchou. Už tehdy se majáku přezdívalo Strašidelný Tilly.
Sedmdesát
osm let po uvedené do provozu světlo na Tillamook Rock navždy
zhaslo a nahradilo ho zvukové výstražné znamení. V roce
1980 přechází skála do soukromých rukou. Za padesát tisíc
dolarů ji odkoupí realitní makléřka Mimi Morissettová. Je
zvláštní shoda náhod, že se jedná o stejnou částku, která
byla o sto let dříve určena na stavbu majáku. Mimi toto místo
přemění v Eternity at Sea Columbarium, jedinečné úložiště
zpopelněných ostatků na otevřeném moři. Projekt se však
z právních důvodů nepodaří uskutečnit. Přesto se
v přilehlých budovách majáku nachází asi třicet uren.
Možná že nedaleko, skryté v hlubinách skal, leží i
ostatky Johna Trewavase.
Původní název: Tillamook Lighthouse
Poloha: Oregon, USA
Ve vodách: Tichý oceán
Souřadnice: 45°56'15.0"N 124°01'08.4"W
GPS: 45.937500, -124.019000
Výška věže: 19 m
Ohnisková výška: 41 m
Dosah: 18 NM
Charakteristika světla: vyřazen z provozu roku 1957
Rok výstavby: 1880
Rozsvícen: 1881
Stav: vyřazen z provozu