cs

Planeta Země - Majáky

Majáky nejsou jen ukazatelé směru. Námořníci v nich vidí laskavé oko přítele připomínající jim, že nebezpečí je už za nimi.

Maják na Tillamook Rock

Tento maják který stojí na čedičovém ostrůvku ve tvaru mořské příšery jež se vynořuje asi dva kilometry od příkrých skalnatých břehů okresu Tillamook vypadá hrozivě. A také má děsivé příběhy.

18. září roku 1879 se přibližuje k tomuto skalnatému ostrůvku malá loďka. Uvnitř sedí John R. Trewavas, zednický mistr z Portlandu a zkušený stavitel majáků, spolu se svým pomocníkem, námořníkem přezdívaným Cherry. Trewavas má za úkol prozkoumat ostrova vybrat nejlepší místo pro postavená majáku.Ale Tillamook Rock se nenechá snadno dobýt. Při vstupu na skalisko Trewavas uklouzne a odnese jej příboj. I když se Cherry vrhne za ním do vody, nepodaří se mu jej zachránit. Terawavasovo tělo se nikdy nenajde.

O rok dříve vyčlenil kongres padesát tisíc dolarů na stavbu majáku prvního řádu za účelem usnadnění lodní dopravy u rozeklaného skalnatého pobřeží severního Oregonu. Nikdo tehdy netušil, že náklady spojené se stavbou majáku se nakonec vyšplhají na dvojnásobek.

Několik dní předtím, než se světlo majáku poprvé rozsvítilo, zahnaly silné větry uprostřed husté mlhy k pobřeží loď jménem Lupatia. Zaměstnanci majáku zaslechli hlasy námořníků a lucernami jim rychle začali dávat znamení. Navzdory tomu byla druhý den ráno na plážích mysu Tillamook Head nalezena mrtvá těla členů posádky. Přežil z nich jen jeden: pes z lodi Lupatia doplaval až na břeh.

Obsluhou majáku na Tillamook Rock byl pověřen vrchní strážce se svými čtyřmi pomocníky. Zůstávali na stanovišti tři měsíce a dva týdny vplna trávili na pevnině. Avšak odloučenost v malých přilehlých boudách, časté bouře a neustálá mlha si na jejich tělesném a duševním stavu vybraly svou daň, a třebaže se pracovní období na majáku značně zkrátilo, stejně mezi strážci panovalo mnohdy napětí.

První správce, Albert Roeder, tu vydržel čtyři měsíce, než podal výpověď. Někteří rozhněvaní a rozmrzelí vedoucí se dorozumívali se svými pomocníky prostřednictvím vzkazů, které jim předávali při večeři, aby se s nimi nemuseli bavit. Podle jedněch místních novin byl strážce Bjorlin propuštěn poté, co se pokusil svého nadřízeného usmrtit tím, že mu do jídla přimíchával drcené sklo. Dalšího pomocníka v srpnu roku 1906 odvezli, neboť trpěl extrémní podrážděností a zřejmě i duševní poruchou. Už tehdy se majáku přezdívalo Strašidelný Tilly.

Sedmdesát osm let po uvedené do provozu světlo na Tillamook Rock navždy zhaslo a nahradilo ho zvukové výstražné znamení. V roce 1980 přechází skála do soukromých rukou. Za padesát tisíc dolarů ji odkoupí realitní makléřka Mimi Morissettová. Je zvláštní shoda náhod, že se jedná o stejnou částku, která byla o sto let dříve určena na stavbu majáku. Mimi toto místo přemění v Eternity at Sea Columbarium, jedinečné úložiště zpopelněných ostatků na otevřeném moři. Projekt se však z právních důvodů nepodaří uskutečnit. Přesto se v přilehlých budovách majáku nachází asi třicet uren. Možná že nedaleko, skryté v hlubinách skal, leží i ostatky Johna Trewavase.

Původní název: Tillamook Lighthouse

Poloha: Oregon, USA

Ve vodách: Tichý oceán

Souřadnice: 45°56'15.0"N 124°01'08.4"W

GPS: 45.937500, -124.019000

Výška věže: 19 m

Ohnisková výška: 41 m

Dosah: 18 NM

Charakteristika světla: vyřazen z provozu roku 1957

Rok výstavby: 1880

Rozsvícen: 1881

Stav: vyřazen z provozu