Planeta Země - Nejkrásnější železniční nádraží

Nádraží São Bento

  Nestává se to moc často, ale když v Portu prší jako z konve, jako právě nyní, máte chuť se někam schovat. Slečna Tea v tomto dešti hledá nějaké otevřené dveře, do kterých by honem vběhla. Mohou to být třeba tyto. Není to kostel, je to nádraží. Tak se stalo, že slečna Tea prochází hezkou a prosvětlenou budovu nádraží São Bento v portugalském Portu, kterou zdobí azulejos, čtvercové jednostranně glazované keramické modrobílé kachličky s barevnou výzdobou, zachycující významné události z dějin města. Toto nádraží je plné nástěnných maleb.

Nádraží stojí na místě bývalého benediktinského klštera, proto se jmenuje São Bento (nádraží sv. Benedikta). Bylo zprovzněno v roce 1916 a vede k němu tunel vyrubaný na konci 19. století ve tvrdé žulové skále.

  V odjezdové hale nádraží to vypadá jako v parádním koncertním sále. Jako v dvoraně muzea. Jako v pantheonu. Jako v chrámu umění. Obrazy z modrobílých i jinak barevných kachlíků pokrývají stěny i lem pod stropem. Je to nádhera jako z pohádky. Tea neví co na stěnách je, proto se podívá s otázkou v očích na Jakuba a jen řekne "táto", a Jakub jí začne vysvětlovat, přitom nádraží úspěšně použije jako galerii, pomník i učebnici dějepisu. Nejprve ji poví, že azul znamená portugalsky modrá, ale oproti tomu, co si většina lidí myslí, to není modrobílá kombinace, která dala těmto kachlům jméno. Slovo azul pochází z období maurské kolonizace Pyrenejského poloostrova a znamená to malé keramické desky. Mohou být modrobílé, ale mohou mít i jiné barvy, jak to vidíme tady. Zabarvení jim propůjčují různé kovy obsažené v nátěrech, které vypálením mění barvy," vysvětluje Jakub. To, že má většina kachlů modrou a bílou barvu je díky vlivu keramiky z nizozemského Delftu a z Číny. Tam také převládaly tyto barvy. A modrá s bílou byly také barvami vlajek portugalských králů. Kachlíky pokrývají 551 metrů čtverečních stěn nádražní haly. 

  Je jich přibližně 20 tisíc. Ukazují významné okamžiky portugalských dějin a také obrazy z běžného života na konci devatenáctého století. Úplně nahoře je vidět obrovský královský průvod. Zobrazuje svatbu Jana I. s Filipou z Lancasteru, tedy propojení Portugalska z Velkou Británií. Vpředu jde biskup. Dole je Jinřich Mořeplavec, který dobývá Ceutu na pobřeží severní Afriky. Tea pomalu přestala poslouchat a zamyslela se.

Nádraží Sao Bento není hlavní nádraží v Portu. Je to koncové nádraží postavené na začátku dvacátého století a Je dobře, že se rozhodli prokopat dlouhatánský tunel žulovou skálou a mít krásné nádraží přímo uprostřed Starého města. Turisté se - kromě bohaté konzumace zdejšího slavného vína - běží většinou podívat hlavně na jeden most a … "obyčejné" železniční nádraží, umístěné v centru města. Slečna Tea si mysí, že tady postavili nádraží proto, aby měli co ukazovat. A ono skutečně je co ukazovat. Můžete se o tom přesvědčit sami.

Ale už je čas vydat se za dalším klenotem železniční architektury. A věřte, že i tentokrát to bude umělecké dílo.

Kde se nachází: Porto, Portugalsko

Souřadnice: 41°08'44.4"N 8°36'38.2"W

GPS: 41.145667, -8.610611