Planeta Země - Nejkrásnější železniční nádraží

Stazione Mediopadana

Když jel Jakub po italské dálnici A1 mezi Modenou a Parmou, tak se z nekonečné roviny zčistajasna vedle silnice zjevil dlouhý sněhobílý útvar. Slečna Tea sedící vedle něj náhle ožila a zavolala: "Táto hned někde odboč! To vedle nás je cosi jako přelud z pohádek." Protože byl Jakub také zvědavý, co to je, tak na první křižovatce odbočil. Hned jak sjel z dálnice, tak postupně projeli tři Calatravovy Strunné mosty. Když se přiblížili k neznámé stavbě, tak si Tea díky své bujné fantazii, myslela, že je to z papíru vytvořená skládačka z vějířovitých částí. Jakub už, díky železničnímu náspu v sousedství a sloupům trakčního vedení začal tušit, že jde o dopravní stavbu. A opravdu je to budova rychlostního nádraží, Stazione Reggio Emilia Mediopadana, jejíž výjimečnost podporuje i to, že stojí uprostřed široširé, jinak dočista prázdné roviny – skutečně jako zjevení z jiného světa. Od centra města je totiž vzdálena asi 4 km. Ostatně město má přímo v centru své nádraží. Nová stanice za městem však nebývá osamělá. Periodicky ožívá při různých kulturních nebo sportovních akcích, případně jako středisko veletrhů, jak naznačují i drobné budovy různých obchodních společností a rozsáhlá parkoviště v širším okolí.

   Myšlenka na vytvoření tohoto unikátního díla se zrodila již na počátku tisíciletí. Jak vysoké byly ambice zadavatelů, naznačuje to, že byl vybrán projekt španělského architekta Santiaga Calatravy, proslulého řadou netradičních a technicky odvážných projektů. Ostatně i zde zůstal věrný originálnímu řešení, ovšem natolik calatravské, že jeho původce odhadnete už na první pohled. Účel stavby si samozřejmě diktoval její základní dispozici, totiž obrovskou, 468 m dlouhou halu průjezdního vysokorychlostního nádraží se čtyřmi kolejemi (jen obě krajní jsou opatřeny nástupišti, zatímco po dvou středních kolejích sviští některé rychlíky bez zastávky), a to vše na úrovni zvýšených náspů nad okolní krajinou, přičemž v suterénu pod kolejištěm v pravém úhlu podchází ještě regionální trať do centra města. Podélný charakter stavby podtrhuje opakování základních modulů vytvářejících dynamický efekt jejího nekonečného vlnění. Moduly samy o sobě sestávají každý ze 13 lamel širokých kolem jednoho metru, v délce stavby se opakují celkem dvacetkrát a vše je ve výšce zhruba 20 m zastřešeno ocelovou konstrukcí bez vnitřních opěr, natřenou bíle a v maximální možné míře prosklenou tabulemi čirého skla, takže i v interiéru plném světla převládá dojem z nehmotné, nad námi se vznášející snové představy.

  Jen zcela technické prvky, na železnici nezbytné, se vymykají z Calatravova designu a ruší celkový dojem z díla. Především jde o sloupy trakčního vedení, pokračující budovou ve stejné podobě jako ve volné krajině, a vysoké ploty v kolejišti, cílené proti neukázněným cestujícím, ale kdoví, snad i to se časem srovná.

  Pod halou, na úrovni původního terénu, se nachází obvyklé technické zázemí stanice spolu s pokladnami, kavárnou a sociálními zařízeními, vše spojeno eskalátory a prosklenými výtahy. Dokonale je promyšleno umístění autobusového terminálu a spojení s městem, nehledě na již zmíněné parkoviště, a velkorysé jsou i Calatravovy úpravy širšího okolí, jimž vévodí tři jeho strunové mosty přes dálnici a přes místní komunikace, samozřejmě ve spojení s dálničním přivaděčem.

Ale už je čas vydat se za alším klenotem železniční architektury. A věřte, že i tentokrát to bude umělecké dílo.

Kde se nachází: region Emilia-Romagna, Itálie

Souřadnice: 44°43'28.1"N 10°39'16.8"E

GPS: 44.724457, 10.654655