Planeta Země - Nejkrásnější aleje

Buková alej

K vytvoření tak působivé aleje mohutných buků, které vytvářejí majestátní klenbu s fascinující hrou světla a stínu, bylo potřeba, aby lidé spojili své síly s přírodou. Člověk práci začal, a příroda ji dokončila. 

Sakurová alej

Každý rok se obyčejná bonnská ulice Heerstrasse mění během dubna na dva až tři týdny v úžasnou podívanou. Převléká se totiž do těch nejkrásnějších růžových šatů, a tuto barvu má slečna Tea ze všech barev nejraději.

Dubová alej

Nádherná dubová alej, kterou vede cesta jako z pohádky, je vlastně filmová hvězda. Je totiž jednou z nejslavnějších amerických alejí, kterou si oblíbili mimo jiné i filmaři. Jako správná hvězda se snaží být skromná. Jenomže zkuste být skromní, když máte na délku krásných 240 metrů ušitých z korun ohromných dubů. 

Tunel lásky

Přírodní tunel zbarvený slunečními paprsky do zlata, jemně ukrývá zamilovaný pár. Tunel lásky prý plní přání zamilovaným. Copak si to asi ti dva přejí?

Alej baobabů

Tea fascinovaně bloumá mezi baňatými obry a jen nevěřícně zírá na tu nádheru. Byla by to jen obyčejná polní cesta kdyby ji nelemovaly mohutné, až 30 metrů vysoké baobaby.

Alej královských palem

Slečna Tea si často myslí, že už je velká holka. Když však prochází touto alejí královských palem tak opět ví, že je jen takovým malým tvorem na Zemi. Královské palmy jsou opravdu královsky impozantní. Vždyť dorůstají do výšky až 40 metrů.

Alej metasekvojí

Slečna Tea prochází alejí dávno vyhynulých stromů, které ne a ne vyhynout. Jsou stále ještě i dnes živé.

Bambusový les

Jakub zavedl slečnu Teu do lesa, který vlastně lesem není, ve kterém rostou stromy, které vlastně stromy nejsou. Ještě ke všemu o něm Japonci říkají, že je to nejkrásnější les na Zemi.

Vodopád květů

Je to úplný vodopád z květů. Úplná záplava květů. Kam se slečna Tea podívá, samý květ. Jakub vzal Teu do náruče a s úsměvem řekl, "dovol abych ti představil tuto vznešenou krásu. Toto je Great Miracle Wisteria". Slečna Tea se nejprve postavila, potom se pěkně uklonila a řekla, " Těší mě, já se jmenuji Tea. Moc ti to sluší".

Cypřišová alej

Toto je jedno z těch vzácných míst, která naplní vaše srdce radostí. Když sem přijedete, tak hned víte, že jste na správném místě.

Alej ulice

Slečna Tea tady přemýšlí, je to alej ulice, nebo ulice aleje. Nejspíš obojí. Alej patří ulici a ulice patří aleji. Pěkně se doplňují a tvoří nerozlučnou dvojici.

Je to krása a požitek se tady projít.

Botanická zátoka

Slečna Tea má pocit, že udělala několik kroků zpět v čase a ocitla se v krajině ještě nedotčené člověkem. Má před sebou skoro 5 kilometrů úchvatné cesty, na kterou nikdy nezapomene.

Alej Jacaranda

Slečna Tea má ze všech barev nejraději růžovou a fialovou. Stromy jacaranda jsou v plném květu na jaře od září do listopadu a proměňují svět ve fialový ráj. Divíte se tomu, že je jaro od září? Oni totiž rostou v Pretorii v Jihoafrické republice, v Sydney v Austrálii nebo také v Zimbabwe, a tam je jaro jinak než na severní polokouli.

Bethesda Acadmy

Toto je vchod do chlapecké školy Bethesda Academy poblíž Savannah v Georgii ve spojených státech. Když uviděla slečna Tea tu krásnou alej, tak si na chvilku přála být chlapcem, aby se mohla každý den procházet touto alejí. Potom ji však Jakub řekl, že se sem chodí dokonce i fotografovat svatebčané. Tea se usmála a řekla: "tak to nemusím být chlapcem abych se tady mohla procházet." Jakub si oddechl, že je už zase jeho dcera spokojená s tím že je děvče.

Tajemná klíčová dírka

Toto místo nás překvapí svou velikostí. Nebo spíš "maličkostí". Je to totiž klíčová dírka. Ale není jen tak ledajaká. Nachází se na zelených vstupních dveřích na náměstí Cavalieri di Malta v Římě. Vchod patří starověkému náboženskému vojenskému řádu maltézským rytířům a budova není přístupná veřejnosti. O to víc je pohled skrze dírku tajemnější a láká k nahlédnutí.

Když stromy pláčou

Táto, proč to dělají, ty stromy to bolí, křičí slečna Tea a tahá přitom Jakuba za rukáv. Já být stromem, chtěla bych se bránit. Ale jak? Motorové pily se zakusují do kmenů a zůstává po nich jen spoušť. Lidé si vždy zdůvodní proč to musí udělat. Bylo by to umělecké dílo, které někdo stvořil. Jenomže muselo ustoupit lidské... Vlastně kvůli čemu? Jak dlouho trvalo, než ta alej vyrostla do své krásy. A jak dlouho, zda vůbec, bude trvat, než zde vyroste nová alej? Proč jsme tak líní najít jiný způsob, než jen vykácet. Při troše přemýšlení to může jít udělat i jinak.