cs

Planeta Země - Nejkrásnější železniční nádraží

Jsou nádraží, která upoutají vaši pozornost svým půvabem a krásou, a zaslouží si zastavení a váš obdiv.

Nejkrásnější železniční nádraží - úvod

 Vlaková nádraží jsou často těmi nejnavštěvovanějšími budovami. Člověk jimi ale většinou jen projde a míří dál. Některá z nich však stojí za víc, než jen pohled na tabuli s odjezdy. Zaslouží si zastavení a obdiv, jsou totiž uměleckými díly.

Nádraží Dunedin

Ne, to není zámek nebo palác, ani sídlo nějaké vlády. To je budova vlakového nádraží v novozélandském Dunedinu. A teprve co vás čeká uvnitř.

Grand Central Terminal

Najdeme tady 44 nástupišť a 67 kolejí rozdělených do dvou podzemních pater, což toto nádraží řadí mezi největší nádraží na světě.

Nádraží St. Pancras International

Hlavní nádraží v Londýně nehledejte. Je jich tu totiž nejméně osm. Všechna vyrostla v 19. stol. a všechna dodnes slouží, ale pouze jednomu z nich se přezdívá katedrála železnic.

Nádraží Atocha

Není nádraží jako nádraží. Vstoupíte-li do bývalé odbavovací haly nádraží Atocha, která přímo navazuje na současnou moderní, nejspíš si na krátkou chvilku budete myslet, že jste si spletli budovy a vstoupili do skleníku botanické zahrady. Opak je pravdou, celá hala je vyplněna tropickou zahradou s více než 260 exotickými druhy rostlin. Mezi chodníčky uvidíte také jezírka s rybami a lavičkami, které ještě více zpříjemňují čekání na vlak.

Nádraží Antverpy

Když viděl toto nádraží belgický král Leopold II. při otevření v roce 1905, byl prý ohromen. A když ho dnes uviděla slečna Tea, byla ohromena stejně, jako tenkrát král Leopold II. Na tuto stavbu jsou Belgičané právem hrdí. Původní honosná novobarokní budova byla vybudována v letech 1895 až 1905 a nešetřilo se. Budova uchvacuje velkou kopulí nad halou čekárny s více než 20ti druhy mramoru a kamene a také fascinující schodiště. Také konstrukcí viaduktu a neobyčejným stylem.  

Nádraží São Bento

Nestává se to moc často, ale když v Portu prší jako z konve, jako právě nyní, máte chuť se někam schovat. Slečna Tea v tomto dešti hledá nějaké otevřené dveře, do kterých by honem vběhla. Mohou to být třeba tyto. Není to kostel, je to nádraží. Tak se stalo, že slečna Tea prochází hezkou a prosvětlenou budovu nádraží São Bento v portugalském Portu, kterou zdobí azulejos, čtvercové jednostranně glazované keramické modrobílé kachličky s barevnou výzdobou, zachycující významné události z dějin města. Toto nádraží je plné nástěnných maleb.

Hlavní nádraží Amsterdam

dalo svým tvůrcům dost zabrat. Je to kolos na dřevěných nohách. Stojí totiž na třech umělých ostrovech a podpírá jej 8.687 dřevěných pilířů. I když stojí na vodě, tak jeho novogotický půvab rozhodně časem neuplaval. 

Slečna Tea si na této budově udiveně prohlíží hodiny, co nejsou hodinami. Ty totiž neukazují čas, ale odkazují na živel související s námořní minulostí Nizozemska – jejich jediná ručička totiž informuje o směru větru.

Hlavní nádraží Helsinky

Secesní hlavní nádraží v Helsinkách je televizní celebritou. Jeho impozantní obloukový vchod se čtyřmi sochami obrů často "hraje" třeba v reklamách a reportéři jej rádi využívají jako pozadí při rozhovorech. Místní obři s kulovými lampami slouží v Helsinkách také jako orientační bod. Budova z roku 1919, kterou prošlo na přibližně 200.000 cestujících denně, je mistrovským, dílem architekta Eliela Saarinena. Při její stavbě byl věrný severské lásce k funkčnosti a minimalismu. Červenohnědá finská žula dodává nádraží masivní vzhled, obří okna tu vzdávají hold světlu. Také zmínění čtyři ikoničtí žuloví obři lemující vchod drží lampy, které všem svítí šťastně na cestu.

Nádraží Liège-Guillemins

Je to umělecké dílo zítřka, jsou to ladné křivky a elegantní tvary jednoduchosti a pohodlí. Nádražní budova Liège-Guillemins, futuristická stavba ze skla, oceli a bílého betonu, byla otevřena v roce 2009 a sama o sobě se stala turistickou atrakcí, která přitahuje obdivovatele novodobé architektury. Když slečna Tea prochází touto úžasnou budovou, všechno zde v ní vyvolává pocit pohody. Je zde však ještě jedna osvěžující a příjemná věc, která zde na ni působí, ona však nemůže přijít na to, co to je. Najednou, když prochází slečna Tea po nástupištích, už ví, co ještě zde na ni působí. Neútočí zde na ni jediná reklama, ani jeden rušivý plakát.

Kazaňské nádraží

Možná tomu nebudete věřit, ale tohle je vlakové nádraží. Je to jedno z devíti železničních nádraží Moskvy, ale to nejkrásnější. Slečna Tea nechtěla toto nádraží bez důkladného prozkoumání a poznání jen tak opustit. Vždyť Kazaňské nádraží se právem považuje za význačnou ruskou architektonickou stavbu. Jakub vzdal snahu odejít, protože Tea vždy dodala, "tady jsem ještě nebyla, táto, přece nemůžu jen tak odejít."

Vlaky z Kazaňského nádraží jsou vypravovány třemi směry: východním, jihovýchodním a jižním. V posledních letech nádraží funguje na hranici odbavovacích schopností, proto se některé vlaky jižním směrem vypravují z Paveleckého a Kurského nádraží. Každodenně odtud vyjede okolo 270 vlaků. Nádraží má 17 kolejí a 9 nástupišť a každou hodinu odbaví 1.400 cestujících.

Nádraží Maputo

Nádraží v mosambickém Maputu je malé ale tak krásné, že si zaslouží místo mezi nejkrásnějšími vlakovými nádražími. Velmi často se uvádí, že za jejím návrhem stál legendární Gustave Eiffel. To však není pravda. Gustave Eiffel ani nevěděl, že nějaké Maputo existuje. Tato bílo-zelená budova s hodinami pod klenutou střechou, klenutými portály a zastřešenými nástupišti elegantní kovovou konstrukcí, nemá zapotřebí se za někoho schovávat a chlubit se cizím jménem. Ona je slavná sama o sobě a slávy má tolik, že ji může rozdávat. Vždyť je to dokonce filmová hvězda.

Hlavní nádraží Tokio

Slečna Tea si prohlíží krásnou cihlovou halu starého hlavního nádraží v Tokiu, které si dodnes zachovalo vzhled z doby svého otevření v roce 1914. Tímto nádražím denně projede na 4.000 vlaků. Slečna Tea však zařadila toto nádraží mezi ty nejkrásnější, ne pro vlastní budovu, ale kvůli soše psa Haciko a jeho příběhu. Není mnoho psů, jimž by byl zbudován pomník. Hachiko patří k této malé hrstce: socha japonského psa akity je nejoblíbenějším místem srazů v tokijské pulsující čtvrti Shibuya. Ve dvacátých letech patřil Hachiko univerzitnímu profesorovi Hidesaburu Uenovi. Každý den po práci prý Hachiko čekal na svého páníčka na nádraží v Shibuyi – tam, kde dnes stojí jeho pomník. Když Ueno v roce 1925 zemřel během přednášky na následky krvácení do mozku, odstěhovala se vdova po profesorovi z Tokia – psa ovšem předala příbuzným z japonské metropole. Hachiko zůstal svému pánovi věrný až za hranice smrti. Až do svého vlastního skonu 8. března 1935 se každý den vracel na stejné místo na nádraží v Shibuyi. První roky ho tu považovali spíše za narušitele klidu, postupem času se však začali nádražní zaměstnanci se psem přátelit. V roce 1928 pes dokonce získal vlastní kout k odpočinku. Ještě za svého života se stal Hachiko legendou: o jeho smrti informovala japonská média po celé zemi.

Železniční stanice Pinhão

Když slečna Tea vystoupila v městečku Pinhão z vlaku, hned ji zaujalo zdejší nádraží. Je zdobené typickými portugalskými kachličkami zvanými Azujelos. Z těchto kachliček jsou na budově nádraží vytvořeny pěkné obrazy, a nejčastějším motivem není nic jiného než víno. Není se však co divit, protože široko, daleko je vinařská krajina produkující proslulé portské víno.

Nádraží Groningen

Slečna Tea překvapeně hledí na velké množství cyklistických kol zaparkovaných před vlakovým nádražím v Droningenu. I když je to pro ni neuvěřitelný pohled, ve skutečnosti je v Groningenu hned po lodích druhým nejpoužívanějším dopravním prostředkem právě kolo, místní si je při cestování na větší vzdálenosti před nádražím zaparkují a dále pokračují vlakem.

Stazione Mediopadana

Když jel Jakub po italské dálnici A1 mezi Modenou a Parmou, tak se z nekonečné roviny zčistajasna vedle silnice zjevil dlouhý sněhobílý útvar. Slečna Tea sedící vedle něj náhle ožila a zavolala: "Táto hned někde odboč! To vedle nás je cosi jako přelud z pohádek." Protože byl Jakub také zvědavý, co to je, tak na první křižovatce odbočil. Hned jak sjel z dálnice, tak postupně projeli tři Calatravovy Strunné mosty. Když se přiblížili k neznámé stavbě, tak si Tea díky své bujné fantazii, myslela, že je to z papíru vytvořená skládačka z vějířovitých částí. Jakub už, díky železničnímu náspu v sousedství a sloupům trakčního vedení začal tušit, že jde o dopravní stavbu. 

Nejkrásnější železniční nádraží - seznam

                   Název                                  Kde

Nádraží v Dunedinu            Nový Zéland


Grand Central Terminal      New York, USA


St. Pancras International    Londýn, UK


Nádraží Atocha                   Mardid, Španělsko


Nádraží Antverpy                Antverpy, Belgie


Nádraží São Bento              Porto, Portugalsko


Nádraží Central Station       Amsterdam, Nizozemí


Hlavní nádraží Hlsinky         Finsko

Nádraží Liège-Guillemins    Lutych, Belgie


Nádraží Miláno                    Itálie


Gare des Bénédictins          Limoges, Francie

Kazaňské nádraží                Moskva, Rusko


Chhatrapati Shivaji              Bombaj, Indie

Nádraží Lahore                   Pákistán

Maputo                                Mosambik


Hua Lamphong                   Thajsko


Kuala Lumpur                      Malajsie

Kanazawa                          Japonsko


Liwerpool Street Station    Londýn, UK

Hlavní nádraží Tokio            Tokio, Japonsko


Lisabon                                Portugalsko


Hua Hin                                Thajsko

Canfranc                             Španělsko

Pinhão                                 Portugalsko

Groningen                           Nizozemí

Stazione Mediopadana       Itálie

Rossio Lisabon                    Portugalsko