Planta Země - Podivuhodné stromy

Baobab

Podle legendy byl prý baobab prvním stromem v ráji. Stále si na něco stěžoval a vymýšlel si proč je nespokojený. Bůh se jednoho dne na něj rozzlobil, vytrhl jej i s kořeny ze země a hodil jej mimo ráj. Baobab se zabořil korunou do země a od té doby vypadá jako kdyby rostl kořeny nahoru. Bůh mu řekl. Takto budeš růst, a budeš při tom prospěšný všem tvorům na Zemi. Od té doby všechny baobaby zadržují vodu a v období jejího nedostatku ji poskytují každému, kdo ji potřebuje.

Žlutokap jižní

 Na mnoha místech Austrálie představují největší nebezpečí opakující se požáry které dokážou likvidovat lesní porosty. Je neuvěřitelné, s jakou rychlostí se po požáru les probouzí k životu. Rekordmanem je v tomto ohledu žlutokap.

Dračinec rumělkový

Tento druh dračince se vyskytuje pouze na jemenském ostrově Sokotra (Socotra) v Arabském moři. Když jej slečna Tea uviděla, překvapil ji svým tvarem natolik, že ani nechtěla věřit tomu, že opravdu existuje. A přece, je to jen obyčejný strom, i když není jen tak obyčejný. Jeho tvar to říká přece naprosto jasně.

Dub letní

Když je slečna Tea unavená lidským tlacháním, ráda usedne do stínu pod starý dub a naslouchá jeho výmluvnému mlčeni. Už jste někdy seděli pod dubem a naslouchali šelestění jeho listů? Při tomto tajemném zvuku slečna Tea pochopila, proč staří Keltové, Římané, Germáni a mnozí jiní považovali tyto stromy za posvátné a zasvěcovali je bohům.

Blahovičník oloupaný

Slečna Tea zůstala ohromeně stát, když se před ní objevil tento nádherně zbarvený obr. Sotva jej uviděla, byla to láska na první pohled. Vypadá, jako malovaný. Jako strom poskládaný z pastelek. Ne to není barva z obchodu. To je skutečné umění přírody.

Damaroň jižní

Je to zhmotnělá mohutnost, síla a vznešenost. Je to prostě krása. Jsou to legendární kauri, latinsky Agathis australis. Nejproslulejší stromy na Novém Zélandu, kteří kralují ve zdejších lesích.

Aloe rozsochatá

Nejproslulejší a nejvýraznější strom jižní Namibie je Aloe dichotoma, v afrikánštině kokerboom. Přes svůj anglický název quiver tree však není stromem. Ve skutečnosti se jedná o sukulent. Zvláštní jméno quiver tree získala zásluhou domorodého kmene Khoisan, jehož příslušníci si z vydlabaných větví vyráběli pouzdra na své šípy s jedem napuštěnými hroty, anglicky zvané quiver.

Aloe rozsochatá je mimořádně pohledná, ať už se na ni díváte zdaleka nebo zblízka, dokonce i z jakéhokoli úhlu. Slečna Tea však zjistila, že nejkrásnější jsou časně ráno těsně před východem slunce a také večer při jeho západu. Nakonec usoudila, že přece jen večer jsou nejkrásnější, protože kvůli nim nemusí brzy ráno vstávat.

Fíkovník škrtič

Toto je fíkovník banyán nazývaný pro jeho způsoby fíkovník škrtič. Uvnitř tohoto stromu je dutý prostor, kde stál jiný strom. Fíková semínka škrtiče se dostala do baldachýnu hostitelského stromu a vyklíčila. Jak rostou kořeny fíků, kaskádují po kmeni a jakmile jsou v zemi, soutěží o živiny a vodu s hostitelem. Poté se fíkovník postupně utahuje kolem hostitelského stromu. Tento proces brzdí tok vody a živin, což způsobuje, že hostitelský strom oslabí a nakonec umírá. Postupem času přebírá fík škrtiče pozice úplně. Jakmile je proces dokončen, původní strom se rozloží a dutý střed je jediné, co zbývá po hostitelském stromu.

Argánie trnitá - kozí strom

Slečna Tea si běžně dokáže představit na stromech ptáky, drobné savce i hady, ale kozy pasoucí se v korunách stromů je jedna z nejpodivnějších věcí a i na ni je to trochu moc. Při procházce na jihu Maroka uviděla slečna Tea takový podivuhodný strom Argánjii trnitou. Strom to vlastně nebyl podivuhodný, ale byly to berberské kozy pasoucí se v korunách těchto stromů. A není to žádná fotomontáž. Sklizeň oříšků z těchto stromů je velice namáhavá, jelikož se musí provádět pěkně ručně, bez strojů. Jedinými "živoucími stroji" jsou vlastně kozy, které místním ve sběru výrazně pomáhají. Kozy totiž nažloutlé ořechy spásají spolu s listy a výhonky i v těch nejvyšších partiích stromů. Nedokážou je ale strávit, a proto plody vylučují v trusu, ze kterých je pak Berbeři musejí pečlivě vybírat. Je to sice méně příjemná metoda, ale pro Berbery jistě pohodlnější. S úsměvem pak dodávají, že nejlepší argánový olej je lisován z plodů, jež prošel zažívacím traktem právě jejich koz.

Tetrameles nahokvětá

Tyto mohutné stromy, vysoké až 70 metrů, mají kořenové náběhy vytvářející úžasné formace, které postupně obrůstají starobylé khmerské památky v Angkoru na území dnešní Kambodže. Jeden z obrů objímá v opevněném královském chrámu Ta Prohm "dům ohně", jako by ho drtil, ale současně i podpíral. Místní věří, že obrovské stromy nahradily bohy, a tak nastoupily na jejich místo, aby nad chrámy dál bděly.

Hedvábný strom

Také nazývaný Hedvábná nit. Slečna Tea nechápe proč má tak jemné jméno, když disponuje na svou obranu silnými ostrými kónickými bodlinami, která odradí každé divoké zvíře od lezení po jeho kmeni. Když viděl Jakub, jak je jeho dcera z tohoto názvu bezradná, tak ani nečekal až řekne Táto, proč? a přispěchal s informací. Ceiba má i velice zajímavé plody. Tvoří je tobolka dlouhá až 20cm a široká 5cm, která ukrývá nejen semena, ale i velké chomáče vaty. Před vynálezem umělých hmot se tato vlna používala jako výplň plovacích vest. Protože je jemná jako hedvábí, tak se stromu říká hedvábný.

To stačilo aby byla slečna Tea zase spokojená, protože už je vše v pořádku. Strom si své hedvábné jméno plně zaslouží.

Třesavka čínská

Jaká jiná rostlina je tvrdá jako hřebíky? Má krásné listy a sněhově bílé květy? Slečna Tea vám řekne: No přece třesavka čínská, a má pravdu. Každé jaro rozkvete okázalými bílými květy a působí radost lidskému oku. I když jsou samčí rostliny jasnější a atraktivnější než samičí, tak pouze samičí rostliny jako jediné na rozdíl od samčích rodí atraktivní plody které lákají ptáky a některé savce jako zdroj potravy.

Jabuticaba (vylovuje se žabotikaba).

Strom života Neuvěřitelný strom, který lpí na životě. Na pláži Kalaloch, uvnitř olympijského národního parku ve Washingtonu, USA, je mimořádný strom, kterému někteří lidé říkají "Strom života" kvůli způsobu jakým visí v obrovské díře a drží se života svými bočními kořeny, i když už dávno měl zemřít. Je zázrak, že strom stále dýchá a prospívá a každé jaro vyhazuje zelené listy, přestože už pod sebou nemá půdu. Nikdo neví jak se strom dokázal během intenzivních bouřek nepřevrátit.