cs

Planta Země - Pouště

Pouště mají podmanivou sílu, kterou zasahují lidskou duši hlouběji, než jakákoliv jiná krajina.

Mlžná poušť Namib

   Podél jihozápadního pobřeží Afriky se jako světlá stuha vine nehostinná pustá krajina - poušť Namib. Západní vítr neúnavně bičuje její rudý podklad a uvolňuje z něj jemný písek, který se vrší do měkkých vysokých dun. Ty pak vítr s překvapivou pravidelností řadí do rovnoběžných hřebenů. Poušť Namib patří mezi nejstarší a nejsušší pouště světa. A také nejkrutější. Je tak krutá, že trosečníci, kteří zde přežili ztroskotání lodě, za několik dní záviděli mrtvým. Není to ale obyčejná poušť, kde nemilosrdné slunce rozpaluje písek, neboť přibližně každých deset dní se od moře přivalí neproniknutelná mlha a všechno zahalí. Švédský cestovatel Charles Andersson tyto přízračné, v mlhách zahalené duny popsal jak na něj zapůsobily: "Na celém světě by se sotva našel ďábelštější kraj. Když jsem poprvé spatřil onu děsivou pustinu, otřásl jsem se a skoro jsem se bál. Než vyhnanství v takové zemi, to snad raději umřít."

   Poušť Namib se táhne 2.100 kilometrů podél atlantského pobřeží Namibie - od angolské hranice na severu až po řeku Oranje na jihu. Místy je široká 160 kilmetrů, jinde necelých deset.

   Nad pustými pláněmi velké pouště Namib vanou od moře studené větry. Za rok na tuto přímořskou poušť sice nespadne ani 25 milimetrů srážek, ale díky nezvyklému zdroji vláhy, totiž mlze, zde žije mnoho drobných živočichů. Každý asi desátý den vane nad studeným Benguelským proudem teplý a vlhký atlantský vzduch a vzniká tak hustá noční mlha. Ta se posune nad pevninu, kde pobřeží a značnou část pouště zahalí do vlhkého mraku. Mlha dodává vláhu broukům, termitům, vosám, pavoukům a ještěrkám, přičemž každý živočich je svou schopností získávat potřebnou vláhu příkladem úžasné evoluční vynalézavosti.

Když se bílá mlha přiblíží, brouk potemník rodu Onymacris vyleze na návětrnou stranu pobřežních dun a zaujme velmi neobvyklou pozici - zády proti větru balancuje s vysoko zdviženým zadečkem a s hlavou dole mezi nohama. Nápory větru ženou na brouka mlhu, která se mu sráží na zádech, a voda mu stéká do žíznivých úst. Brouci Coccotrypes a smrtníci si naproti tomu v písku vyhrabávají vodorovné rýhy, a to kolmo na směr větru. Vodní pára se pak sráží na jednotlivých zrnkách písku, které brouci olizují. Hmyz hledá v dunách i organické zbytky obsahující vodu. Ještěrky získávají tekutiny z drobného hmyzu a úplnou hostinu pro ně představují hlavně smrtníci a brouci Coccotrypes dactyliperda. Noční gekon má navíc i mimořádně dlouhý a pohyblivý jazyk, kterým si olizuje vláhu z vlastních očí a doplňuje si tak tekutiny.

Jeho největším nepřítelem je do strany se pohybující zmije rohatá, která na dunách zanechává rovnoběžné stopy v úhlu 45° ke směru vlastního pohybu. Tato zmije loví tak, že se zahrabe do písku, až ji koukají jenom oči, a jimi na duně pátrá o nic netušící kořisti. Ještěrky, které se odváží příliš blízko, zmije uštkne a nasouká si je do jícnu. Pro větší zvířata je adaptace na život v poušti obtížná. Potřebují totiž víc vody, než je obvykle k dispozici, a pouštní slunce jim rozpálí krev natolik, že může docházet k poškození mozku.

Pozoruhodně se však na pouštní žár adaptovala antilopa oryx - při nedostatku tekutin se přestává potit, horká krev se jí ochlazuje v kapilárním systému nozder, a teprve pak putuje do mozku. Také se zde nachází podivuhodná pouštní rostlina welwitschie, která roste na štěrkových pláních na sever od řeky Kuisebu. Tato bizarní rostlina je endemitem pouště Namib a dožívá se údajně až 2.000 let. Má pouze dva vstřícné kožovité listy, které se plazí a kroutí při zemi. Konce listů odumírají a neúnavný pouštní vítr je cupuje na jakési třásně. Welwitschie roste jen v pobřežní písčité poušti (nejdále 100 km od pobřeží). Její výskyt je závislý na podzemní vodě suchých říčních údolí, kde pravidelné husté mlhy omezují působnost suchého vzduchu z vnitrozemí. Z mlhy také vstřebává vláhu. Hlavní kůlový kořen welwitschie měří až tři metry a slouží jako přívod živin a vláhy v časech sucha.

Poušť Namib není mrtvá poušť. Rozvíjí se na ni úžasný život, který překvapuje na každém kroku. Proto stojí za důkladné prozkoumání a poznání.




Cesta na mapě AllTrails

https://www.alltrails.com/explore/map/nanib-desert-eecccd8

Kde se nachází: mezi územím Jižní Austrálie a Severní teritorium a Queenslandu

Souřadnice: 25°02'35.1"S 136°51'25.3"E

GPS: -25.043083, 136.857028