Planeta Země - Pouště

Poušť Taklamakan

   Když v poušti uslyšíš zrnka písku, jak ti vyprávějí příběhy každého z nich, budeš vědět, že se konečně stáváš nekonečným slyšením.

   Někdy si lidé mysleli, že jdou. Mysleli si, že žijí, a zatím už jsou mrtví. Už je pohltila věčnost. Pobízeli svou karavanu kupředu. Jdou k studni, která už neexistuje, protože už vyschla. Možná si ti naivní naříkají na délku noci, a noci nad nimi už brzy poplynou jako mžikání víček. Muži si spílají pro různé nespravedlnosti a nevědí, že nad nimi je už spravedlnost vykonána. Zdá se ti, že tu vidíš spěchající karavanu? Jen počkej několik století a potom se přijď podívat. Zde byla studna, a toto jsou přízraky lidí změněné v písek.

   Na severozápadě Číny leží rozlehlá poušť Taklamakan, po většinu roku zahalená v oblaka písku vířeného větrem. Po okraji této pouště vedla kdysi Hedvábná stezka, po které putovaly obchodní karavany mezi Čínou a Středomořím. Její zvláštní jméno znamená "Vejdi dovnitř a už nevyjdeš ven". Doslovný překlad z Ujgurštiny je "Místo bez návratu". Také ji říkají "Moře smrti". Moře písku s vlnami dun až 300 metrů vysokými snadno pohltilo poutníky, kteří sešli z cesty.

Horká písečná poušť Taklamakan se rozkládá se ve středu Tarimské pánve v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, pokrývá plochu 337.600 km2, od východu na západ měří téměř 1.000 km a od severu na jih asi 400 km. Na světovém žebříčku pouští se co do rozlehlosti řadí hned na druhé místo.

Poušť Taklamakan je opředena řadou legend a ukrývá mnoho pozoruhodných míst.

 Před dávnými časy místní lidé zatoužili po tajícím sněhu z pohoří Tchien-šan a Kchun-lun, protože doufali, že s jeho pomocí by mohli suchou Tarimskou pánev zavlažit. Svým toužebným přáním dojali jedno z místních božstev, které vládlo dvěma poklady - zlatou sekerou a zlatým klíčem. Božstvo se rozhodlo věnovat sekeru Kazachům a klíč Ujgurům. Sekerou měla být rozseknuta Altaj až na pramen pitné vody a klíčem se měla otevřít vzácná naleziště v Tarimské pánvi. Bohova nejmladší dcera Mageša ale klíč ztratila, a bůh se proto rozzlobil natolik, že ji v Tarimské pánvi uvěznil. Tehdy se střed pánve proměnil v poušť Taklamakan a zůstal jí až dodnes.

    Pouště bývají nádherné i hrozivé zároveň. Dokážou nabídnout fantastická zákoutí v zapadajícím slunci a zároveň lidi děsí vědomím, že v písečné bouři může za jedinou noc zmizet celá vesnice pod písečnými dunami. Pro cestovatele je ovšem poušť především výzvou, jež slibuje za vynaložené úsilí obzvlášť silné zadostiučinění. Pro změkčilost a pohodlnost tu není místo, ale velkolepost a výjimečnost zdejší krajiny prostě nepoznáte jinak než pohledem na vlastní oči.

Pochopíte, že poušť dýchá vlastním zvláštním životem, který se může projevovat třeba řekou nebo hájem stromů. Pro Taklamakan jsou takovými životodárnými prvky řeka Che-tchien a porosty topolů různolistých (Populus diversi folia). Kdyby se měla poušť přirovnat k člověku, řeka Che-tchien by mu byla očima a topoly různolisté plnovousem.

    Che-tchien je jedinou živou řekou v celém Taklamakanu. Pramení v pohoří Kchun-lun a klikatí se na jih, přičemž protéká dvěma městy - Che-tchien a Mu-jü, aby se poté stočila na sever a zamířila hluboko do pouště, v jejich nekonečných píscích se nakonec ztrácí. Che-Tchien je skutečnou řekou pouze v létě, když taje sníh v pohoří Kchun-lun. V té době může být i tak suchý kraj jako Taklamakan zasažen povodní. S koncem léta však Che-tchien znovu vysychá.

Nebýt řeky Che-tchien, objevitelé a cestovatelé by nikdy nemohli uskutečnit pěší přechod Taklamakanu. Jen díky ní poušť poznala houževnatost a sílu člověka, neboť dokud napříč Taklamakanem nevedla silnice, 90 % všech cest se podnikalo právě podél Che-tchienu.

Topoly různolisté mají v poušti vlastní park. Leží asi 80 km od okresu Tchaj-sien, přímo ve středu Tarimské stromové rezervace. Park je charakteristický svými barvami - především zelení stromů a modrými odstíny čisté řeky a jasného nebe - takže vypadá jako barevný čínský akvarel. S příchodem podzimu zeleň postupně žloutne, až úplně zezlátne. Díváte-li se do kraje z vyvýšeného stanoviště, uvidíte, že nedaleká řeka Tarim zde tvoří nesčetná ramena, mezi nimiž jsou rozeseta jezírka a jejichž břehy jsou porostlé háji topolů různolistých. Ty se táhnou podél říčního proudu až za obzor. Je to skutečně nádherný pohled!

Poušť - to je vznešenost a proměnlivost. Taklamakan možná není tak záhadná jako egyptské pyramidy ani tak sladká jako turfanské hrozny, ale její nedozírné písky jsou jako moře a závan pouštního větru na tváři je jako pohlazení. Až stanete na místech, kde jsou v mapách zakresleni jen lvi, zaplaví vás nad touto krajinou tak zvláštní směs smutku a radosti, že pak již nedokážete odepřít další a další cesty do tohoto koutru světa.

Kdy na cestu

 Ideálním obdobím pro přechod Taklamakanu je asi 20 dní od pozdního října do poloviny listopadu, kdy v Tarimské pánvi zlátnou listy topolů různolistých. Bohaté zážitky nabízí návštěvníkům pěší cesta podél působivé řeky Che-tchien.

Poloha: Čína

Souřadnice: 38°30'00.0"N 83°00'00.0"E

GPS: 38.500000, 83.000000

Cesta na mapě AllTrails

https://www.alltrails.com/explore/map/taklamaqkan-155fa09