cs

Planeta Země - Pouště

Pouště mají podmanivou sílu, kterou zasahují lidskou duši hlouběji, než jakákoliv jiná krajina.

Pouště úvod

Jakub a slečna Tea kráčejí k vrcholku velké duny a s respektem vdechují rozpálený vzduch. Slečna Tea začíná chápat, že poušť má dostatek síly, aby občas ukázala, kdo je tady pánem a kde jsou hranice lidských práv.

Sahara

Sahara je krásná a současně děsivá. Je mrtvá i živá. Je to majestát. Je prastará a přitom stále nová. Je žlutá a není žlutá. Slovo Sahara není žádná věda, pochází z arabštiny a znamená prostě "poušť". Arabští vůdci karavan však nazývají Saharu "Bahr bela ma" ("moře bez vody"). Nekonečné zvlněné moře růžového písku.

Sahara však není jedna celistvá poušť. Tvoří ji mnoho menších i malých pouští. A každá z nich je jiná.

Sahara - Velký západní Erg

V této úchvatné a pusté krajině cítí slečna Tea, že je to země nepoužitelné a nenahraditelné krásy. Vítr zde neúnavně bičuje písek a vytváří z něj fantastické tvary, které za několik dní zase zničí.

Kalahari

V poušti Kalahari má Slečna Tea dojem, že je právě ve vyprahlé krajině rudého písku, savan a slaných jezer, kde žije patrně nejstarší národ světa. Kalahari však není jenom poušť, i když se jí tak říká. Kdyby to byla pouze poušť plná rudého písku, který je pro ni příznačný, nemohla by uživit velká stáda antilop a gazel, zeber a žiraf ani hejna nejrůznějších opeřenců.

Velká písečná poušť

Velká písečná poušť vás srazí na kolena. Slečna Tea tady jasně cítila, že má poušť převahu, a proto před ní musí mít respekt. Ukázala jí totiž svou drsnou tvář vyprahlého světadílu. 

Patagonská poušť

Patagonská poušť je hodně studená poušť, která se rozkládá mezi Argentinou a Chile. Slečna Tea si sebou vzala to nejteplejší oblečení a většinou ho opravdu využila. Kdo se však do zdejší přírody podívá, bude i přes její nehostinnost navždy jejím pomyslným zajatcem, protože jde skutečně o nádherný kraj. 

Poušť Taklamakan

Když v poušti uslyšíš zrnka písku, jak ti vyprávějí příběhy každého z nich, budeš vědět, že se konečně stáváš nekonečným slyšením.

   Někdy si lidé mysleli, že jdou. Mysleli si, že žijí, a zatím už jsou mrtví. Už je pohltila věčnost. Pobízeli svou karavanu kupředu. Jdou k studni, která už neexistuje, protože už vyschla. Možná si ti naivní naříkají na délku noci, a noci nad nimi už brzy poplynou jako mžikání víček. Muži si spílají pro různé nespravedlnosti a nevědí, že nad nimi je už spravedlnost vykonána. Zdá se ti, že tu vidíš spěchající karavanu? Jen počkej několik století a potom se přijď podívat. Zde byla studna, a toto jsou přízraky lidí změněné v písek.

Poušť Lút

Poušť Dašte Lút v Íránu je jedna z nejvíce fascinujících pouštních krajin. Je to kouzlo i peklo pouště. Nachází se tady řady zvláštních písečných hradů, které po tisíciletí vytvořil jednosměrný vítr. 

Mlžná poušť Namib

Podél jihozápadního pobřeží Afriky se jako světlá stuha vine nehostinná pustá krajina - poušť Namib. Patří mezi nejstarší a nejsušší pouště světa. A také nejkrutější. Je tak krutá, že trosečníci, kteří zde přežili ztroskotání lodě, za několik dní záviděli mrtvým. Není to ale obyčejná poušť, kde nemilosrdné slunce rozpaluje písek, neboť přibližně každých deset dní se od moře přivalí neproniknutelná mlha a všechno zahalí. Švédský cestovatel Charles Andersson tyto přízračné, v mlhách zahalené duny popsal jak na něj zapůsobily: "Na celém světě by se sotva našel ďábelštější kraj. Když jsem poprvé spatřil onu děsivou pustinu, otřásl jsem se a skoro jsem se bál. Než vyhnanství v takové zemi, to snad raději umřít."

Deadvlei

Slečna Tea se opět prochází po další nejkrásnější poušti světa. Nedivte se jí, že těch nejkrásnějších na světě, má tolik. Ono se to už tak nějak vytvořilo samo. Jen se podívejte, jak je krásná. Když budete chtít dokonale poznat Namibijskou poušť, musíte navštívit Deadvlei. To je vlastně takové srdce pouště Namib.

Pobřeží koster

Slečna Tea prochází jedno z nejnebezpečnějších a nejopuštěnějších pobřeží světa, které lemují vraky ztroskotaných lodí. Větry, zrádné proudy a podmořské mělčiny ohrožují každou loď, která se příliš přiblíží k pobřeží. Toto pobřeží je tak kruté, že trosečníci, kteří zde přežili ztroskotání lodě, za několik dní záviděli těm mrtvým.

Pánev Etosaa

Slečna Tea se prochází na náhorní plošině severní Namibie, kde leží uprostřed savany pozůstatky jezera, které před mnoha miliony lety zahynulo žízní. Pánev Etoša vlastně je, a současně není pouští.

  V těžkém období sucha, kdy nemilosrdné slunce spaluje všechnu trávu, vysychá i poslední voda v nejnižších částech rozlehlé pánve. Jezerní dno se zvolna pokrývá krustou vyschlého bahna, které místy zdobí bělavé výkvěty soli.

Aralská poušť

Zlikvidovali jsme si čtvrté největší jezero na Zemi a nahradili ho pravděpodobně jedenadvacátou největší pouští světa. Místní obyvatelé jí už dali název, poušť Akkum. Podle všech dostupných údajů to ale nevypadá na výhodnou změnu.

Bílá poušť

Slunce se odráží od bílých skal a pronikavě září. Slečna Tea si vychutnává uklidňující ticho, samotu a chůzi v jemném hedvábném písku, který příjemně hřeje a hladí její chodidla. Zdejší krajinou je zcela očarovaná. Nad pískem se tu vypínají desítky, možná stovky běloskvoucích kamenných hřibů, květin, plovoucích kačenek a zajímavě tvarovaných kamenných útvarů.

Poušť Enedi

Jako z kuchyně ďábla. Řev bědujících zvířat se mnohonásobně odráží ve stěnách soutěsky. Hladké pískovcové stěny se tyčí do výšky přes sto metrů a nutí nás zůstat na okraji jezírka. Pak se otevře mezi skalami pohled, který vysvětluje všechen ten lomoz. Pastevci stád dromedárů a koz sem přivádějí zvířata, aby je napojili. Je to rituál pro nejchoulostivější ušní bubínky. O kousek dál vše netečně pozoruje malý krokodýl. Jsme v kaňonu Archei v poušti Ennedi v Čadu, kousek od hranic se Súdánem. 

Poušť Ténéré

V samém srdci Sahary, v místě nejvzdálenějším od moře, leží země tak pustá, že je označována za "poušť uprostřed pouště". Uvidíte tady od obzoru k obzoru jen proměnlivý oceán písečných přesypů. A když je přejdete, tak i za nimi najdete zase jen další dunu.

Simpsonova poušť

Slečna Tea stojí v samotném středu Austrálie, kde se od obzoru k obzoru táhnou dlouhé hřebeny tmavočerveného písku, které jdou za sebou jako mořské vlny. Písečné pásy se nepřerušeně táhnou k severovýchodu ve směru převládajících větrů a jsou až 40 metrů vysoké

Poušť Bílé písky

V poušti Nového Mexika se pohyblivé duny ze zářivého bílého písku třpytí na slunci jako čerstvě napadaný sníh. White Sands (Bílé písky) jsou jedinečné místo - jde o velký pruh jemného sádrovcového písku, který se věčně přesouvá a mění, a přitom nikdy neubývá.

Pohoří Olgy

V tetelivém vedru nad nekonečnými písečnými pláněmi australského Severního teritoria se pahorky zvané Olgy (The Olgas) na první pohled jeví jako fata morgána. Z roviny se tu náhle zvedá 36 skalnatých dómů v kruhovém seskupení. Cestovatel Ernest Giles, který je spatřil v roce 1872, přirovnal toto pohoří k "obrovským růžovým kupkám sena opřených o sebe". Domorodým obyvatelům, kteří znali komplex kopulí po tisíciletí, připomínal "mnoho hlav", Kata Čuta, a tak jim dodnes říkají.

Poušť Lençóis Maranhenses

Když se slečna Tea chystala na návštěvu pouště v národním parku Lençóis Maranhenses v Brazilii, Jakub jen tak prohodil: "nezapomeň si vzít plavky". Tea nad tím přemýšlela, ale protože táta nikdy nemluví jen tak, raději si je přibalila. Ovšem to co přišlo na poušti, to nečekala. Uviděla zde oblast s těmi nejbělejšími písečnými dunami na světe, která se po období dešťů promění v kouzelnou krajinu modrých lagun. A jak posléze zjistila, jsou to sladkovodní, a velice příjemné laguny s teplou vodou.

Poušť Pinnacles

Do ticha malé pobřežní pouště v jihozápadní Austrálii ční tisíce vápencových sloupů. Jen občasný vzdech, nebo zakvílení větru naruší tajuplné ticho pouště Pinnacles. Slečna Tea v tom velkém množství podivných vápencových útvarů pohřbených v poušti, vidí zakleté legie.

Wahiba Sands

Slečna Tea sedí na písečné duně a zamyšleně hledí do dálky. Přemýšlí o tom, kdo je na této poušti pánem. Dnes už dobře ví, že poušť je přítelem těch lidí, kteří se jí umí přizpůsobit. Ale také to, že má dostatek sil, aby občas ukázala, kdo je tady pánem. Potom vyšplhá na vrchol, kde ji vítr jemně fouknul do tváře, protože pochopil, že ona jemu a jeho písku rozumí.

Jezero měsíčního srpku

Slečna Tea nevěřícně hledí na malý skvost mezi hromadami písku, Jezero měsíčního srpku. Je to pro ni úžasný pohled vidět vodní hladinu uprostřed pouště. V horkém a suchém prostředí je návštěva tohoto místa příjemným osvěžením. Tento klenot se nachází na severních svazích Vrchoviny zvučícího písku (vrchovina Ming-ša).

Badain Jaran
Badain Jaran

Badain Jaran

Když Jakub řekl, pojedeme se podívat na 140 jezer v poušti, tak slečna Tea přemýšlela o tom, co to vlastně táta řekl. Když Jakub uviděl jak se na něj Tea rozpačitě dívá, tak pokračoval. Ano, slyšíš správně, jezera v poušti. A můžeš se těšit, protože některá z nich jsou zasazena přímo mezi písečnými dunami a jsou tak krásná, že vypadají jako z pohádky. A některá z nich jsou tak barevná, že tomu ani nebudeš chtít věřit.

Poušť Urima

Slečna Tea má v očích otázku, je to jezero nebo poušť? Obojí. Protože ma slečna Tea svůj zdroj informací,tak jen řekla, "táto povídej", a Jakub začal.