Planeta Země - Život na hranici extrému

Šerpové - lidé výšin

 Když uviděla slečna Tea poprvé Šerpu, jak si vykračuje do kopce, a přitom má na zádech náklad jako veliká skříň, popadla svůj baťůžek, dala si jej na záda a přidala do kroku, že s tím šerpou bude držet krok. Netušila však, že domovem Šerpů je Tibetská náhorní plošina s průměrem přesahujícím 4.500 metrů nad mořem, čímž patří k nejvýše položeným osídleným oblastem světa. Tamní obyvatelé dýchají vzduch s pouhými 60 % kyslíku oproti nížinám. U nepřivyklého jedince jako je slečna Tea to může vyvolat akutní horskou nemoc, která se vedle únavy a slabosti, projevuje také zvracením nebo malátností. Když Tea nestačila tempu, tak se zastavila a opřela se o velký kámen. Pomalu k ní přišel Jakub, vzal ji za ruku, posadil se s ní a začal vykládat. Šerpové jsou nerozlučně spojeni s historií dobývání Himaláje. Vlastně dobývání jejich vrcholů. Nebýt jejich obětavosti, skončily by mnohé horolezecké výpravy fiaskem. Bývají ve vrcholových družstvech, a spolu s horolezci vítězí i umírají. Obdivuhodné schopnosti Šerpů začaly západní svět zajímat během 20. století. Tou dobou se pohledy horolezců stále častěji upíraly k Mount Everestu a záhy byla patrná jedna nepřehlédnutelná skutečnost. Kde zkušení horolezci strádali, tam Šerpové neprojevovali žádné známky únavy, nebo slabosti.

Slečna Tea se udiveně zeptala: "Ale jak je to možné?"

Místní obyvatelé se s tvrdými podmínkami sžívají už minimálně tři tisíce let a s nedostatkem kyslíku jim pomohla evoluce, takže se u nich za tak dlouhou dobu vyvinul jiný způsob dýchání. Především mají větší objem plic. Na rozdíl od nás vdechují do rozšířených plic víc vzduchu. Také mají vyšší frekvenci dýchání, to znamená, že dýchají rychleji. Nadechnou se častěji jak ty. Tím dostanou do plic více vzduchu jak my a to častěji. Mají také v krvi až dvojnásobek oxidu dusnatého, který rozšiřuje cévy. Tito houževnatí Šerpové, jejichž organismus se skvěle přizpůsobil vysoko položeným oblastem s nízkým podílem kyslíku, patří k nejzajímavějším horským národům světa.

Ostatně tady v Nepálu na Tibetské náhorní plošině žije kmen Gurkhů o nichž je známo, že to jsou nejlepší vojáci světa. Při námaze se nezadýchají, vydrží dlouhou dobu v nasazení a urazí za krátký čas velké vzdálenosti. Čtvrt milionu jich bojovalo na straně Britů v druhé světové válce. Hájili britské zájmy ve válce o Falklandy, bojovali i v Iráku a když byl v roce 2008 v Afghánistánu nasazen britský princ Harry, zajišťovali jeho bezpečí. Také to jsou nejlepší Šerpové z těch nejlepších. To jsou Gurkhové, jejichž jméno se stalo synonymem pro statečnost, poslušnost a bojovnost. Také mají bezstarostnou a přátelskou povahu, kterou nezviklá ani bezprostřední hrozba smrti. "Lepší zemřít v boji, než žít jako zbabělec," říkají Gurkhové. Jeden z britských důstojníků o nich řekl: "Kdokoliv říká, že se nebojí smrti, je buď blázen, nebo Gurkha".

Když Jakub skončil vyprávění, Tea se postavila, mile se usmála a řekla: "Táto, my tedy vlastně nemůžeme spěchat, ono by to pro nás mohlo být i nebezpečné". Otočila se a spokojeně vykročila vycházkovým tempem na další cestu. Jakub si jen pomyslel: Jen abych to stejné neslyšel, až bude Tea muset spěchat třeba do školy.