Planeta Země - Pouště

Sahara - Velký západní Erg

Pod žhavým pouštním sluncem se po obrovské ploše Sahary nepozorovatelně přesunují ohromné duny, které připomínají moře zlatých vln pod azurovou oblohou písku sahající až k obzoru.

V této úchvatné a pusté krajině cítí slečna Tea, že je to země nepoužitelné a nenahraditelné krásy. Vítr zde neúnavně bičuje písek a vytváří z něj fantastické tvary, které za několik dní zase zničí.

Erg v arabštině znamená "velká písečná plocha". Vrchní vrstva písku je v ergu vystavena vrtochům větru. Tam, kde neustále vane silný vítr jedním směrem, se vytvářejí známé velké polokruhové duny (barchany), vysoké až 120 metrů. Při složitějším proudění, kdy vzdušné víry způsobují, že se směr větru stále mění, je naopak výsledkem velké množství dun různých tvarů. Někdy duny vytvářejí rovnoběžné hřebeny rozdělované širokými příkopy; jinde sbíhající se vzdušné proudy písek vrší a vytvářejí z něj ohromné kopce a vysoké pyramidy. Vzhledem k žáru pouštního slunce je to jedna z nejsušších oblastí na světě a teplota zde stoupá i hodně nad čtyřicet stupňů Celsia. I kdyby snad na zkroušení lidské odolnosti nestačilo pražící slunce, tetelí se nad rozpáleným pískem vzduch tak, že rozpité obrysy krajiny matou lidské oko. I velmi bedlivého pozorovatele navíc může vyčerpat a dezorientovat moře naprosto stejných hladkých dun s ostrými vrcholky, táhnoucích se od obzoru k obzoru. 

Tato tajemná končina oplývá množstvím lidových pověstí a zkazek. Nomádi si vyprávějí o tom, jak noc prořezávají děsivé skřeky, a o postavách, které se ve tmě plouží za velbloudími karavanami. Ale ještě děsivější bývají zdejší prudké písečné bouře při kterých se zuřivý vítr žene přes erg a nechává za sebou oblaka zvířeného písku. Britský cestovatel 19. století sir Samuel White Baker popsal vznik písečné bouře takto: "Viděl jsem, jak se od jihozápadu blíží ohromné hnědé kopce - působily kompaktním dojmem a byly vysoko na obloze. Tento zvláštní jev se přibližoval takovou rychlostí, že jsme se během několika minut ocitli v naprosté tmě. Dávali jsme si ruce těsně k očím, ale neviděli jsme ani jejich obrysy." Očití svědci popsali stěny zvířeného písku až 480 kilometrů široké, které se pohybovaly rychlostí 50 kilometrů za hodinu. Na poušti dokonce kolují historky o celých karavanách, které za písečné bouře beze stopy zmizely. Těžký a hustý písek se příliš nad zem nedostane, ale jemná zrnka a prach vynáší vítr až půl druhého kilometru vysoko, takže písečný prach někdy zakryje slunce i velmi daleko od vlastní bouře. Vítr také může saharský prach donést na velkou vzdálenost. Po zvlášť prudkých bouřích, které v Alžírsku zuřily v roce 1947, vyvolal spadlý prach ze Sahary růžový nádech až na zasněžených štítech ve švýcarských Alpách. Písek nepřivál na Velký západní Erg vítr odněkud z daleka, jak se vědci kdysi domnívali, ani není pozůstatkem jakéhosi dávno vyschlého saharského moře. Před koncem poslední doby ledové - než se někdy před 10.000 let severní kontinenty uvolnily z ledového krunýře - byla Sahara mnohem chladnější oblastí, bohatou na řeky. Jakmile začal evropský ledovec tát, vlhké větry od Atlantiku se z Afriky stočily nad Evropu. Saharské řeky vyschly, neboť zde začal vát suchý horký vítr. Půda ztratila vláhu a vláčnost a zmizela vegetace - z úrodné země se tak postupně vytvořilo pusté moře pochodujícího písku a prachu. Dnes se po saharských pláních pohybují pouze kočovní Tuaregové, ale i je přírodní síly a měnící se legislativa možná brzy přimějí, aby navždy zanechali svého navyklého a kdysi hrdého způsobu života.

Kde se nachází: Alžírsko

Souřadnice: 30°43'37.5"N 0°07'49.5"E

GPS: 30.727083, 0.130417